Mezi roky 1977-1985 jsem byl zaměstnán instituci, která byla  umístěna ve středu krajského města. Byl tam mléčný bar a zelenina. V té zelenině sice nebyly banány vždy k dostání, ale v tom mléčném baru jsem si vždycky mohl koupit banán zalitý v čokoládě se šlehačkou.  Zdůrazňuji vždy. Už tehdy mi přišlo poněkud absudrdní, že pokud se chci domáknout banánu, musím ho olízat od šlehačky a z něho sloupat čokoládu.

Nejvíce banánů bylo, když jsme v nějaké "banánové" republice postavili cukrovar a ta nám ho pak splácela v banánech.

Teda to že jste měl první banán až po vojně, to znamená , že jste musel strávit krásné dětství někde " na poustevně ". Nebo Vaši rodiče odmítali stát fronty.

Karma. Zvláštní to lidé, kteří mají potřebu plivat na dobu, ve které sami žili, mnozí určitě velmi dobře. Dnes se také nedá sehnat všechno, například kvalitní banány - jsou v mizerné kvalitě, ještě nejsou uzrálé a už černají, děkuji, nechci a nekupuji, naštěstí je nepotřebuji.

Ten samotný fakt, že jsem v nějaké době žil, přece nemůže znamenat, že ji musím velebit.

Souhlas. Taky nevím, že bych v dětství neznal banány a pomeranče. Je pravda, že bylo toto ovoce nedostatkovým zbožím a když do zeleniny přišlo, musel si na něj člověk vystát frontu, ale chodily celkem pravidělně. Co se kubánských pomerančů týče, byly chuťově výborné. Problém byl jen v jejich tlusté kůře a špatném loupání. Zjevně proto se používaly na tu šťávu. Všichni ti, kteří jenom z principu plivou na všechno, pocházející z oné doby, jsou k smíchu. Zvlášť ti, kteří tu dobu nezažili a znají ji jen z doslechu. Novináři přitom mají logicky tendenci psát jenom o tom špatném a mladí si obrázek dělají bohužel jen podle toho. Potom taky ty jejich představy o životě před rokem 1990 vypadají.

Tedy to je ale blábol. Je vidět, že autor žil až na konci osmdesátých let. Nebo měl přístup do kantýny na OV KSČ, kde se ty banány, pomeranče, vložky a spousta jiných věci daly kdykoliv koupit.

Nebude to tím, že autor píše právě o konci osmdesátých let a ještě na to v textu upozorňuje?

kubánské pomeranče stály jen deset ká a šťávu měly fakt ohromnou, byly skvělé, jinak třeba v Brně byly banány a pomeranče - často obrovské, co šly nádherně oloupat rukou, pravidelně, no a když jsem jel do Prahy, tak tam už nebylo celou zimu problémem nic, ani mandarinky

Že by Brnocentrismus?

V Litoměřicích byli banány a pomeranče jen před nějakýma svátkama. A stááááááli se dlouhý fronty.

Mě teda kubánské pomeranče nechybí.

...a babica...nemáte-li limetku vražte tam mandarinku..když nemáte ani tu dejte kubánskej pomeranč....