Mají v nebi taky obědy?

To je hodně zajímavá otázka, že? Ale kdo nám na to odpoví? Farář, biskup, arcibiskup či sám František?

Tak jsem dneska zase využil služeb ostravského dopravního podniku. Zakoupil jsem si jízdenku, řádně jsem si ji označil a přemístil jsem se autobusem z bodu „A“ do bodu „B“… Na tom by nebylo nic zvláštního, neboť podobnou činnost v Ostravě provozují denně desetitisíce lidí, ale…

Ale já jsem tvor velmi zvídavý a sleduji vše, co se okolo mě děje. Takže se rozhlížím i při cestě sockou, jak tomu z oblibou říká část naší veřejnosti. Ale to neznamená, že jsem nějaký šmírák, prostě se jen dívám. A taky poslouchám, protože proto mám přece oči a uši…

A copak jsem tam viděl? Nejprve mně zaujala taková hezká blondýnka se dvěma ratolestmi, jejíž parfém či šampón voněl jako cukrová vata. A potom, že v autobusech v těchto dnech lidé spíše nevoní… Potom tam byla holka, která měla jako náušnice žárovky. Ne ty velké co nám EU zakazuje, ale takové ty malinkaté, které používáme do ručních svítilen. Ale nesvítily, což je škoda…

Ale to hlavní teprve přišlo. Seděl tam asi čtyř až pětiletý kluk s babičkou a byl velmi zvědavý. Zajímalo jej úplně vše a babička nestíhala odpovídat. Ale snažila se opravdu velmi hodně. A myslím si, že ji to docela šlo, dokud autobus nedorazil ke hřbitovu.

„Babi, tady leží děda?“

„Ne broučku, děda je doma.“

„Tak děda je už doma babi?“

„Ne broučku, děda je u nás, na našem hřbitově, víš?“

„Aha, takže je pořád v nebi, že?“

„Je a už tam zůstane.“

„Tak to asi teď půjde na oběd, že? Babi, mají v nebi taky obědy?“

„To víš, že mají.“

„Ale určitě byl ráno nakoupit a stavil se na pivo, že? A co asi dneska v nebi mají?“

A více jsem už neslyšel, takže netuším, co měli dneska v nebi k obědu. Ale určitě to bylo něco moc dobrého. A teď už mají asi i po večeři (neznám denní řád v Edenu) a tak je zbytečné tomu dědovi a jeho spolustolovníkům přát dobrou chuť. Ale mohu jim popřát dobrou chuť k nedělní snídani. A vám, co tam ještě nejste a čtete tento blábol, přeji krásný zbytek víkendu.