Hry končí, bude mi smutno...

Ať si každý říká co chce, tahle olympiáda se povedla. Vlastně jako všechny, které si pamatuji...

Za můj, stále si myslím že krátký život, už proběhlo třiadvacet olympiád. Jedenáct letních a dvanáct zimních. Ty první z japonského Sappora a bavorského Mnichova si z pochopitelných důvodů pamatovat nemohu (byly mi dva roky) a úplně stejně jsou na tom hry konané v Montrealu a Innsbrucku. A ta v Lake Placid probíhala  (pro desetiletého kluka) v poněkud nevhodnou noční dobu.

A tak první olympiáda na kterou si pamatuji, je ta moskevská. Ještě dnes si vzpomínám, jak jsem svým desetiletým zrakem v němém úžasu koukal na zahajovací ceremoniál, vzpomínám na obrovského plyšového medvěda, který (připoután k desítkám pouťovým balónkům) byl unášen někam... Koukal jsem do atlasu, abych zjistil, jestli náhodou nedoletí až k nám... A dodnes si pamatuji na Otu Zarembu či náš fotbalový tým.

V roce 1984 mi bylo čtrnáct let a ZOH v Sarajevu už jsem si docela užil. O to více mi vadilo to, že o LOH v Los Angeles, jsme bohužel přišli. Ale moc jsem tomu nerozuměl a tak jsem to prostě bral jako hotovou věc. Oni nebyli v Moskvě, my nebudeme ve městě andělů... Tak to prostě ve světě chodí.

A potom přišel rok 1988, rok kdy jsem dosáhl plnoletosti a rok, ve kterém jsem odmaturoval. A taky rok, kdy se olympiáda konala v kanadském Calgary a korejském Soulu. Tyto akce jsem již sledoval s opravdu velkým zaujetím a je tomu tak dodnes. S potěšením jsem kvitoval to, že se zimní a letní olympiády oddělily a od roku 1994 se proto konají každé dva roky.

Olympijské hry jsou krásná akce. Akce, která je sledována miliardami lidí po celém světě a jako taková se musí, co nejlépe připravit. A taková příprava stojí nemálo prostředků... A těmito prostředky myslím nejen peníze (bez kterých by to dnes nešlo), ale taky práci pořadatelů, dobrovolníků a (ať se to někomu líbí či nelíbí) taky politiků.

A tady nastává ten hlavní problém. Není na světě politik ten, který by se zavděčil lidem všem. A taky na světě neexistuje nenáviděnější „povolání“, než je politik z opačné strany politického spektra. A když se onen politik angažuje do olympiády, tak se i ta olympiáda (pro někoho) stává špatnou. Jenže bez těch politiků, by se dnes ty hry (v takovém rozsahu), bohužel nikdy neuskutečnily.

Je jasné, že si na takových akcích politici nejen přihřívají, ale oni si tam vaří ten svůj politický bujón. Ale takhle dnešní svět funguje. Lidé se chtějí bavit a vládci světa, jim tu zábavu občas dopřejí. A čím mocnější vládce, tím více si může dovolit... A pokud někdo chce pobavit miliardy lidí, musí být opravdu mocným vládcem. Bez toho to dnes už bohužel nejde.

Ale zpátky k proběhlé olympiádě. Byla krásná, byla strhující a opravdu se povedla. Sportovci i diváci si to užili, politici si ohřáli polívčičku a všichni se už těšíme na tu další. Tentokrát letní v brazilském Rio de Janeiru. Nevím jak budou lidé kritizovat brazilské politiky, ale věřím tomu, že i tyto hry budou nádherné. Olympiáda je totiž právě o tom. Přeji hezký večer.