Hřbitov Ocelového města III. (fotoblog)

Něco o tom, že i továrny umírají. Ukončí svůj život, plný ohně a těžké práce dělníků, zklidní se a... A změní se ve svůj vlastní hřbitov... Ale i ty hřbitovy se někdy bourají.

Tahle továrna dávala obživu mnoha lidem a nebyli to jen dělníci z bezprostředního okolí Ostravy. V posledních letech fungování vítkovické aglomerace, se mezi zaměstnanci našlo dost lidí ze Slovenska. Dost lidí, kteří byli ochotni za prací v této továrně denně dojíždět i několik hodin.

 Vstávali na ranní směnu třeba i ve dvě hodiny po půlnoci a domů se vraceli okolo šesté večer. A někteří ještě večer stihli zajít do lesa na houby a druhý den ráno přinést kolegům košík krásných praváků... Takže k mým vzpomínkám na aglomeraci, houby tak nějak patří...

Já vím, že spousta lidí v Ostravě se už těší na to, až tahle "ohyzdnost" navždy zmizí z tváře města. Ale já mezi ně nepatřím. A den, kdy zmizí nejmohutnější cihlový komín v republice, bude pro mne hodně smutný. Ale než opravdu zmizí, tak musím navštívit jeho útroby. Vždyť kolik lidí stálo na dně takového monstra....

Tímto děkuji Michalu Šímovi za krásné fotky a těším se na další. A vám všem přeji krásný zbytek pondělí a nádherné jaro 2017.