Do nebe volající nespravedlnost aneb Proč se mám dělit o jmeniny?

Já vím, že do devětadvacátého června je ještě daleko, ale na nepravosti je potřeba upozorňovat včas! Proč se dělím o jmeniny s nějakým Petrem?

Píše se dvaadvacátý únor, roku kteréhokoliv a svůj svátek oslavuje Petr! Všichni jsou k němu hodní a on sám je ke svému okolí velmi příjemný! Možná mu někdo dá i nějakou zeleninu (karafiát nebo jinou rychlenou bylinu) a najdou se i kamarádi, kteří s ním vypijí i kalíšek něčeho ostřejšího... Ať žije Petr!

Určitě to dělá Péťům velikou radost! Kdo by taky nadával, když mu jde někdo na ruku... Vždyť si to, jednou ročně, (skoro) každý z nás taky užívá. Skoro každý, protože jsou i křestní jména, na která kalendář nepamatuje... Ale Petr je na tom daleko lépe! On ví, že koncem června (začátkem krásného léta) si to zopakuje!

Tímto určitě mluvím i za všechny Cyrily, Metoděje, Adamy a možná i za Evy! Všichni se s dnem svého svátku dělíme s někým jiným a tím se vytrácí naše výjimečnost! Ale nikdo na tom není tak špatně, jako my Pavlové! My svůj den sdílíme s Petrem, který si pro svůj svátek zabral i druhou polovinu února!

Nevím, kdo ty jména do toho kalendáře umístil, ale když se mohlo v posledních desetiletích hýbat s Františkem, proč by to nešlo i s jinými jmény? Prostě bych to překopal a dal bych nám Pavlům svůj vlastní den... Den Pavlů!

Jak to udělat? Pro začátek bych vyhodil Matouše z jednadvacátého září a přesunul bych jej na osmnáctý říjen. V kalendáři by stálo: Lukáš a Matouš... Vždyť kolik znáte Lukášů, kteří mají kamaráda Matouše? A jednadvacátého září by slavili Pavlové! Věřte mi, určitě by si zvykli! (Mluvím z vlastní zkušenosti.)

A potom bych sloučil několik dalších jmen ( třeba Oldřicha a Boženu, Radůze a Mahulenu, Samsona a Dalilu či Václava a Havla) a našla by se místečka i pro Evy, Adamy či Metoděje...

Nechal bych pár století na to, aby si na to všichni zvykli a za dalších tisíc let by mohla začít další kalendářová reforma... Jen si netroufám odhadnout, kdo s kým se bude spojovat... Přeji hezký den.

PS. Pavlové, nenechte mě v tom samotného! Prosím o karmu....

PPS. Tento totální blábol jsem napsal proto, že dnes se na blogu iDnes píše jen o odborech, stávce, dopravním kolapsu a všichni zapomínají na to, že existuje i normální život... A že mohou existovat i jiné reformy, pro které není třeba stávek, demonstrací, defenestrací a urážek vlastních sousedů...