Na Železnobrodsku se s tím v roce 1980 vysypávala v zimě

silnice. Něco bylo špatně - neudalo se to. Tak jsme to začali sbírat a stavět první sady. Pak ale dorazil Pražák na chatu a jeho haranti se mohli zvencnout ... nás už to nebavilo, ale v kraji se začalo dařit - rodičové vesele kšeftovali... pak přišla ještě poslední vlna esek a háček, ale to už bylo jaksi navíc. Hezká doba. Hezký článek.

Ale to víš, že na tom nebylo nic směšného,

pokud tedy není něco směšného i na samotné podstatě sběratelství. Pak, ač éra céček mne úspěšně minula, jsem i já směšný několikanásobně. ;o)

Nemluvě pak o sbírce-nesbírce vzniklé schraňováním pozůstatků věcí již nepoužitelných (však to nejspíš znáš) - piksly a piksličky, odřezky železných trubek, klíče od neexistujících zámků a zámky bez klíčů, motor ze ždímačky, kastle od historického compu, osm centimetrů řetízku, atypické šroubky z čehosi, kolečka od staré sekačky, neidentifikovatelné součástky tajemného původu...

Re: Ale to víš, že na tom nebylo nic směšného,

zapomněl jsi na provázky krátké, k ničemu nepoužitelné

Móóóc milý článeček.

Re: Móóóc milý článeček.

Na Cékách je z dnešního pohledu směšné jen to,

že ačkoliv byl o ně takový zájem a jejich výrobní cena byla minizlomkem toho, za co se kupovaly, tak socialismus nebyl schopen je rychle hodit na trh. Takže taková céčka jsou typickou ukázkou podstaty socialismu.

Copak eska,

ale takový perleťový nebo dokonce fosforový cěčko, to bylo terno. Kruci, já se budu muset podívat u našich, kde to všechno skončilo.

Úsměvné, ne smešné

Nevím o tom, že by se sbírání céček někdo smál. Ve mně ty vzpomínky vyvolávají spíš úsměv, protože to byla dobrá honba za pokladem, například když se mi v čáře podařilo ukořistit průhledné nebo fosforeskující, to byla pecka! Mimochodem, po céčkách jsme ještě hodně "ujížděli" na kovových víčkách od limonád, která byla díky nějakému nedostatku ve výrobě potištěná i zevnitř.

Chápal jsem sbírání známek, angličáků a jiných věcí,

které se od sebe lišily, ale nikdy jsem nepochopil sbírání céček. kdy smyslem bylo pouze mít jich co nejvíc. Dost jsem se teď zarazil nad těmi esky, protože v době největší céčkománie měli jedni moji známí z esek celé předělení garsonky, protože o eska nikdo nestál a bylo jich plno. Ve stejné době ještě letěla rubikova kostka, mončičák /nikdy jsem nepoznal, co za zvíře znázorňuje/ a holky sháněly hedvábné šátky se stříbrnou nití. Sám jsem ve stejné době nemohl nikde sehnat pro bratrovy děti dřevěného kačera /jako takový symbol dětství/, nakonec jsem na něj narazil čistě náhodou při služební cestě, když jsme se zastavili na oběd ve Svitavách.

Prý se zase sbírají

V září jsem byla ve Světlé nad Sázavou v papírnictví a koukám na pultě vystavená céčka a jelikož jsem taky Husákovo dítě hned jsem se vrátila o pár desetiletí zpět Povídám paní prodavačce: Céčka? Ony se se zase sbíraj? Ona přikývla a řekla, že jo. Měla tam plnej pytlík těch užásných fosforeskujících, srdce mi zaplesalo. Bejt mi zase osm tak bych si je určitě koupila.

Re: Prý se zase sbírají

a kde je aretta? Ta je určo také sbírala !

Ono to prý původně vzniklo

v nějakém oddíle, kde je vedoucí dávali za odměnu za splněné úkoly... Něco jako bobříky. Cílem posměchu jsou myslím hlavně kvůli nezapomenutelné písni Michala Davida "Sbírá céčka". Další hit byly barevné kancelářské spony, které se nosily v kapsičce tehdy módních lacláčů.

céčka pamatuji,

akorát s tím sehnaním to nebylo tak horké u nás v budějovicích v od družba byli celkem pravidelně k dostání