O pravdě, lži, politice a budoucnosti...

Termíny pravda a lež dnes v mnoha oblastech ztrácí svůj význam a roli. Když před lety jeden z ideologů Putinova režimu řekl, že "proti pravdě, kterou zastává západ, bude stavět svoji pravdu", zdálo se mi to vtipné. Už se nesměji.

Děje se to a funguje to. Oprávněný souboj názorů a postojů k různým, třeba společenským postojům dnes zastiňuje souboj s tím, abychom si ujasnili alespoň základní fakta. A tedy se shodli, co je a co není pravda. Třeba to, že Země je kulatá a nikoliv placatá, jak je zřejmě hodně lidí přesvědčeno.

V situaci, kdy se z pravdy stává relativní kategorie, je nesmírně obtížné skoro o čemkoliv diskutovat. Ne proto, že lidé přímo věří lži, ale protože nevěří pravdě. Pravdu totiž ředí všemi "alternativními pravdami", neb na každém šprochu je pravdy trochu. A dostávají se do světa, kde mizí jakékoliv pevné body, které dříve pravda představovala.

Nejvíce je to vidět ve společnosti a politice (má rodná matematika se tomu zatím ještě ubránila). Ukazuje se, že prosté sdělování pravdy na hlavu prohrává s "alternativní pravdou", lží či alespoň hrubou manipulací s fakty. Způsob, jak na to odpovědět, hledají spousty lidí, nikoliv jen politiků či lidí veřejně činných. Rozčiluje to i spoustu lidí, kteří do těchto kategorií nepatří.

Já vidím dva směry, jak na to. Tím prvním je přiznání, že zatímco "oni" říkají své lži velmi dobře a promyšleně, "my" říkáme naše pravdy způsobem, který je dílem nepochopitelný, složitý a také neatraktivní. Říkání "lží dobře" a "pravdy špatně" má fatální důsledky. Lež je totiž velmi flexibilní, nemusí být konzistentní a má obrovský prostor, jak může být presentována. Zatímco manévrovací koridor pravdy je úzký a snaha o zjednodušení či zatraktivnění může sdělení dostat za hranu tohoto koridoru. Bohužel říkat "dobře pravdu", aby byla sto účinně bojovat s "dobře řečenou lží", je nesnadné. Pokud se to ale nezačneme učit, dostaneme se do světa, kde je vše možné.

Druhým bodem je to, že díky tomu, jak hluboký tento problém je a jak velké představuje riziko, musíme všichni, kteří se ho bojíme, hledat alespoň nějakou cestu, jak ho potlačit. Nestačí působení ve svých bublinách či aktivita v online světě. Příjemci "alternativních pravd" jsou dnes ovlivňováni kanály, které se s tímto míjí (skvěle fungují třeba e-maily, které jsou tímto zacílené a trefují se do komunity, kde mají velký vliv). Intenzivní vzdělávání lidí (včetně starší generace) o tom, jak snadné je dnes vytvářet obsah a rozšiřovat jej. A tedy i o tom, jak je důležité si kvalitní a korektní obsah vyhledávat. Je to směr, který může postupně pomoci.

Souboj o to, zda se začneme z nastupujícího postpravdivého světa navracet k faktům a pravdě, není souboj politiků. Je to důležitý souboj, který se odehrává uvnitř celé společnosti. A čím více lidí se do něj zapojí (samozřejmě, že se obracím na ty, kteří postfaktický svět nechtějí), tím větší šance je, že uspějeme.

Uspějeme také tehdy, až bude politikům a veřejně činným, viditelným lidem jasné, že nemluvit pravdu, manipulovat a zkreslovat fakta se nevyplatí. A sankce za to bude jasná, citelná a rychlá. Jinými slovy to, že si o den později 1 % lidí, co sleduje vystoupení politika, přečte, že ve většině výroků neříkal pravdu, bohužel nestačí. Je to skvělý začátek a díky všem, co se na něm podílí, ale dnes opravdu nestačí. Neb velká část ze zbývajících 99 % již má svou, alternativní pravdu. A ta často vážně ohrožuje naši budoucnost.