naspala jste to dobře. Hledání práce se týkalo mé dcery. Je vyučená prodavačka. U Lidlu už dva roky visí billboard s tím, že hledají prodavačky. Dcera tam před rokem napsala a poslala životopis. Dodnes jí nikdo neodpověděl a kolegy hledají stále. Dokonce tam měli přes prázdniny nabídku brigády. Pak šla dcera na pohovor do jedné prodejny s nábytkem. Tam ji oblastní manažerka zpovídala proč si neudělala maturitu a jaké měla známky. Tam tedy měli aspoň slušnost jí zavolat, že ji nevzali. Pak šla na pohovor do jedné mezinárodní firmy, kde maturitu nepožadovali. Poslali jí mail, že byla přijatá. Jenže od té doby jí paní co to měla na starosti neodpovídá na maily a telefony také nebere. Nakonec práci sehnala přes kamarádku. Tak takhle to dnes na trhu práce běží.

Vtip je v tom, že když se toho zaměstnavatele zeptáte, jaké vědomosti chce z té maturity, tak trapně mlčí.

Stát (konkrétně exministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová z ČSSD utratila v letech 2014-2017 za rekvalifikační kurzy v Sobotkově vládě velké prachy). Nedostatkem jejího výukového projektu byla zásadní chyba, že Úřady práce nesháněly absolventům těchto kurzů konkrétní volná pracovní místa a Úřad práce je i přes svůj název dodnes instituce nesmírně legrační (protože nikomu žádnou práci nepřiděluje a ani neshání, jen si zájemce o práci zapíše, prozkoumá, zda má nárok na dávky a to jest vše). cha, cha

HR může taky jedou hledat práci a pak si užijí vlastní medicíny. Bohužel jsem taky zažila nezájem od paní, které měla na starost personalistiku, přitom ředitel mě vzal po prvním pohovoru (když jsem to zkusila podruhé a oslovila přímo jeho).

Ale nejsou jenom korporáty, kde lidi přijímají pomalu roboti s nacvičenými otázkami. Čím menší firma, tím osobitější přístup.

Budu věřit, že se to bude zlepšovat. Protože kvalitních lidí je málo a s tímto přístupem budou firmy za chvíli bez nových pracovníků...

Připomněla jste mi jeden starší blog ach-tak-zaneprázdněného HRisty, věnovaný chybám uchazečů. Byl dobře míněný a velmi věcný, i když z něj plynulo, že uchazeč dělá špatně vše. A jeho největšími chybami je, že 1. má nco jako osobnost 2. se uchází o místo v předmětné firmě, protože je jasné že bude vyždímán, spotřebován a zahozen dle momentálního rozmaru oné korporace. Ti hrubě odmítnutí vlastně měli štěstí

Pokud HR jede podle nějakého scénáře (nejspíš staženého z webu), je třeba ho znát, aby se člověk dostal do druhého kola k lidem, kteří už opravdu vybírají podle toho, co doopravdy potřebují.

Pokud třeba uchazeč tvrdí, že nemá rád monotónní práci a hlásí se na pozici, která z většiny monotónní je (což nemusí vědět), bude raději odmítnut, protože se i hledí na to, aby zaměstnanec chvíli vydržel. To si dotyčný vyhozený nemusí uvědomit a nesvědčí to o jeho špatných kvalitách.