Co se dá dělat, když se nedá nic dělat?

Nabízí se jednoduchá odpověď: “Sedět a čekat.” Přitom to většina z nás nedělá. Minimálně člověk (někdy zdánlivě) bezvýchodné situaci věnuje dost myšlenek a probírá to s lidmi kolem.   

Na toto téma mě navedla známá, když jsme se spolu bavily, jak mají zaměstnanci v korporacích dost věcí nalinkovaných a nemůžou s tím NIC dělat. 

Přitom hodně z nich se věnuje brblání, nadávání a přesouvání odpovědnosti na druhé - na centrálu, na manažery… A to už je NĚCO, co se s tím dá dělat. Člověk si uleví. 

Situací, ve kterých se nedá nic dělat, je mnohem, mnohem víc! Myslím, že když se kolem sebe rozhlédnete, napadnou vás další. Někdo vás nemá rád. S někým se vážně nedá domluvit…  

Mě napadlo umírání. Rodiče už nemám a v poslední době nám v rodině umřelo několik příbuzných. Na jednu rodinu až moc. 

Takže - co se dá dělat? Zde je pár možností:

Sedět a čekat?

Ne, tohle si opravdu myslím, že se moc neděje. Je to totální pasivita, čekání na to, co mi osud přinese. 

Nadávat, brblat?

Ano, toto se děje. A pořád. Jsme národ, který si ve stěžování libuje, věnuje víc svojí energie tomu, co nefunguje, místo toho, co funguje. Většina lidí si to ani neuvědomuje. Je to zavedený zlozvyk, dělá to tak většina. Čím víc energie TOMU věnujeme, tím víc TO roste, problém se zvětšuje. 

Zkuste si uhlídat tu míru. Když se přistihnete, že nadáváte moc, nebo že někomu, kdo za to nestojí, věnujete moc energie, zastavte se a začněte se věnovat něčemu, co stojí za to, co je hezké a co funguje. Oceňte to a pochvalte.

Celkově potřebujeme víc oceňovat a chválit! Sebe, svoje blízké, kolegy, náš život… 

Další - někdo vás nemá rád. Těžko ho přinutíte. Můžete si na něj stěžovat do aleluja. Nebo se věnovat těm, co vás rádi mají. 

Někdo blízký vám umírá. S tím opravdu nic neuděláte a je to hodně těžké. Můžete se snažit pro něj udělat něco hezkého, ulevit mu, splnit mu přání… 

Prostě nesedíte a nečekáte… 

Bojovat s tím?

Boj je boj. Je vysilující, na konci je někdo vítěz a někdo poražený. Jste na to připravení?

Změnit to?

Pokud to jen trochu jde, směle do toho. Lidé nelitují toho, co udělali, ale toho, co neudělali. 

V práci zkuste udělat alespoň malou změnu, udělejte první krok k usmíření s někým, s kým to vypadá beznadějně, promluvte si s někým, kdo je na tom špatně a zjistěte, co by si přál a udělejte to pro něj… 

Odvážnému štěstí přeje - a nebudete s odstupem litovat, že jste to nevyzkoušeli. 

Přijmout to?

Akceptujete situaci takovou, jaká je a moc to neřešíte. Máte jiná témata, která posouváte, s tímhle nemá smysl se zabývat. Netrápíte se a berete to tak, jak to je. 

Přijmout to a přesto “něco” dělat?

Akceptujete to tak, jak to je a přesto to nenecháváte být jen tak. Alespoň malými kroky situaci ovlivňujete, měníte. Bez přílišného tlaku. V souladu s během života. Až se to bude hodit. 

Buďte jednoduše připravení. 

I ve striktním pracovním systému se najde alespoň malý prostor. Jestli se s někým nedá mluvit, počkejte na vhodnou chvíli a normálně se ho zeptejte. Prostě bez tlaku. Až přijde čas.  

Napadají vás další možnosti, co se dá dělat, když se nedá nic dělat? 

I když to vypadá, že nemůžeme NIC dělat, NĚCO děláme. Tedy nejsme pasivní, jsme aktivní! 

Teď jen záleží na vás, jak se k tomu postavíte. A jestli k tomu přistoupíte co nejvíc pozitivně. Rozhodujete se vy sami.