Tak došli praví muži

To mně při jedné z našich občasných schůzek sdělila moje dávná kamarádka. Respektive řekla konkrétně“ „v česku už žádní praví muži nejsou“ a pak se s gustem napila druhého espresso picolo. Trochu mně to zarazilo, neboť moje kamarádka nepatřila mezi ženy, které měly nedostatek mužů a to jakýchkoliv a bylo to na ní na první pohled vidět.

„Jak to myslíš“, zeptal jsem se. „Ty jsi konečně kopla Roberta do zadku?“ Dlouze se na mně podívala „tak daleko ještě nejsme a navíc od posledně je docela milej“. „Ale stejně to jednou skončí a děsí mně, že prostě nepotkávám žádné pořádné muže. Mám prostě pocit, že jsou kolem jen nevyzrálí kluci“ dodala mezi srknutím. Trochu jsem se ušklíbl, což ihned následovalo hněvivé zablýsknutí v jejích očích, které ale stejně rychle přešlo. Takovéto naříkání totiž slýchávám poslední dobou stále častěji. Mimochodem, její přítel Robert určitě nebyl nemužný typ, ale to je v podstatě jedno.

„A jak se to prosímtě projevuje?“ ptám se se zájmem. „Hele, já ani nevím, prostě přitahuju asi nevyzrálý typy, chvíli to je fajn ale pak mně přestanou bavit – většinou udělají něco, čím mně přestanou přitahovat“ řekla a nádherným způsobem si pročísla vlasy. Přesně věděla, co dělá a jak u toho vypadá. Vedle sedící Arab málem vylil čaj do nějakých listin. „To se mně nějak nezdá, ten … jak se jmenoval, ten co fotil ty žraloky, ten teda určitě nebyl nevyzrálý“ podotknul jsem.  „Myslíš  Arno?, jo tak ten byl zase citový chudák“ rozhořčila se moje kamarádka při té vzpomínce. Radši jsem se v tom dál nešťoural, Arno byl velká láska a fakt, že dal přednost žralokům před ní, bylo evidentně stále ožehavé téma.

Pokusil jsem se odvést hovor jinam, ale problematika neexistence pravých mužů moji přítelkyni evidentně trápila, neboť jsme se k tomuto tématu vraceli téměř při každé schůzce. Vždy jsem se dozvěděl další a další hrůzy o tom jak jsou muži neschopní. Stále jsem měl strach, aby se hovor nestočil na mně a přemýšlel jsem, zda se o mně baví také tímto stylem s jinými kamarády. Kdysi jsme spolu strávili pár chvil a tak mně čistě formálně zajímalo, zda jsem zařazen mezi citově chladné chlapy či nevyzrálé kluky.

Když jsem se ptal, jak by měl daný člověk-chlap vypadat, většinou jsem se nedobral odpovědi. I když na něčem jsme se nakonec shodli – Petra je pro moderní dobu problematický jedinec. Otec byl voják a do vínku jí opravdu dal odpor k změkčilým mužům. Hrdina čtenářek Kosmopolitanu, vnímavý a přecitlivělý muž, který se rozpláče při čtení Blesku v ní vyvolával odpor. Bohužel ale současný trend je právě takovýto muž a čím více jí nápadník dokazoval, jak je milý a vnímavý, tím více Petru odpuzoval.

Na druhé straně mám pocit, že ona sama evidentně odrazovala ty správné typy, ve kterých intuitivně rozpoznala svého tátu vojáka – tvrdého, málomluvného ale oddaného a milujícího. Masáž módních a life-stylových médií v ní vytvořily představu, že žena se musí vyrovnat mužům za každou cenu. Bohužel nikoliv ženskostí ale tím, že zvládne vše co muži. A muži sice ocení, že ženská vypije stejně piva jako on, při jednání nosí kalhoty a mluví i jedná jako chlap ale proč by si vybíral někoho takového s mužskými vlastnostmi jako svoji manželku? Na to má kamarády a po ženě chce především ženskost a nikoliv snahu vyrovnávat se mužům ve všem.

Tehdy jsem Petře řekl, že mám podobný, ale opačný pocit, tedy že mizí opravdové ženy. Když se člověk podívá na americký akční film, téměř vždy je tam buďto tvrdá pistolnice či alespoň hlavní ženská postava umí zmydlit padoucha lépe než Gejza Horváth v Kladenské hospodě. Je otázka, zda to požaduje publikum či zda je to názor omezeného množství producentů či scénáristů žijících ve světě odtrženém od reality. Nakonec je to jedno, ve filmu je to sice relativně zajímavé, ale, který chlap by chtěl mít ženu, která zmlátí v hospodě barmanku, když přinese teplou plzeň?  Bohužel moderní dívka je od malička masírována tím, že je mužům rovnocenná a musí se jim vyrovnat (ano je ale nikoliv tím, že se v něj přemění). A bohužel, pokud to nekoriguje osvícený otec, asi není vidět jiná cesta než se změnit v Kill Billa s pocitem, že to takto má být. K tomu doplňme, že naopak po mužích se chce, aby nosili růžovoučké košile a večer při telenovele plakali štěstím a pokud to opět nezkoriguje v mládí otec či mužská autorita, je zde problém s identitou.

Výsledek pak je, že praví muži utíkají ke žralokům, neboť ti jsou pro ně přívětivější a pro Petry zůstávají muži z Kosmopolitanu, kteří nevědí ale pouze tuší, že něco je špatně. Nicméně nejsem si tak úplně jistý, jestli mně Petra pochopila – před pár dny mně poslala e-mail, že si dělá zbrojní průkaz a zda bych jí jako znalec nedoporučil nějakou zbraň ale, že devítku nechce, je prý už nemoderní a příliš slabá.