V poslední době mám chuť se smát – snad to na někoho nebude působit pejorativně v této době. Ale opravdu, poslední události politické a humbuk kolem toho se musí transformovat v šaškovské veselí, neboť jinak by člověk musel pouze hořce bědovat. Na druhé straně, pomineme li hrůzný fakt, že zde de facto došlo poprvé od roku 1948 k pokusu o plánovanou a promyšlenou likvidaci jedné z parlamentních stran, nestalo se a neděje se nic jiného než to co se v minulosti stalo již tisíckrát. Tedy boj starých mocenských struktur se strukturami nově vzniklými.
Podstata současných vládních problémů je nepochybně zcela jinde než plánovaně a zcela promyšleně dávkovaná indoktrinace strachu z jednoho podnikatele. Nebo si snad někdo opravdu myslí, že firemní školení pro styk se státní správou, tak jak probíhá v každé větší firmě, je důvodem ke shození vládní koalice? Opravdu někdo uvěří, že jeden ministr, který dle jednoho tvrzení prý píše seminární práce svým podřízeným je dle tvrzení druhého zároveň prohnaným realizátorem ďábelského plánu na ovládnutí politické moci s cílem získat kšeft pro jistou firmu v ostraze už dnes řídkých státních objektů? Opravdu někdo při smyslech si myslí, že pro jakoukoliv firmu není jednoduší si v zákulisí zaplatit příslušné politiky u moci a nikoliv vyslat svého majitele a šéfa přímo do bitevního pole aby ho každý ihned viděl a kontroloval?
Jistě že pozadí problémů bude s největší pravděpodobností zřejmě jiné. Politicko-ekonomické rozložení moci je v ČR, jak je všeobecně známo, rozděleno již od dob opoziční smlouvy, kdy „staří ošlehaní hrdinové velké transformační války“ museli přepustit část vlivu „spokojeným a obtloustlým smluvně opozičním kabrňákům“ a to i z (do té doby) konkurenční strany. Následné období vlády levice se vyznačovalo relativně spokojenou spoluprací mezi oběma tábory a dělbou moci. Na venek to sice občas zajiskřilo, ale v pozadí vše klapalo jak má a finance proudily oběma směry dle dohodnutého klíče. Je obrovské množství indicií, že podnikatelský sektor, který chtěl získat nějakou státní zakázku si zavazoval obě hlavní velké politické strany. Toto relativně dlouhé období bylo narušeno až nástupem dvou nových dravých skupin zevnitř obou velkých stran, kterým nestačilo domluvené status quo a které chtěly postupně tvrdým a nekompromisním způsobem ovládnout celý politicko-ekonomický komplex.
Obě tyto skupiny se navenek prezentovaly jednoduchými, ale agresivně-primitivními vůdci. S nimi přišly do relativně pokojného businessu i agresivní podnikatelské skupiny především z regiónů. Stará garda, která se do té doby cítila nedotknutelná, byla postupně nucena přepouštět vliv těmto skupinám. Stabilita do té doby zajištěná se začala hroutit a nenasytnost obou skupin způsobila i venkovní nestabilitu systému, neboť obě skupiny začali proti sobě používat mocenské prostředky státní moci, což vedlo k provalení nejrůznějších skandálů a ke zvyšování znechucenosti občanů z politiky. Naštěstí se staré gardě podařilo částečně obnovit rovnováhu likvidací nejnažranějších skupin a zapojením ostatních do systému, byť si staří museli zřejmě lecos odepřít. Zdálo se, že se systém podaří stabilizovat.
Bohužel oslabení obou mocenských center, jejich neschopnost zajistit stabilitu a především totální omezení podnikatelských příležitostí mimo okruh zasvěcených, vyvolal dvě základní reakce. První byl vznik třetího ekonomicko-politického bloku, který nyní aspiruje na vedoucí pozici na pravém politickém spektru. Tím druhým bylo spojení nespokojených podnikatelů se skupinou mladých lidí a komunálních politiků.
U prvního nového objektu jde v podstatě jen o přeorganizaci již existujících entit nespokojených či odříznutých od zdrojů do nového centra s cílem převzít politicko-ekonomickou moc. U druhého subjektu je situace složitější, ponechme výmysly novinářům a soustřeďme se na fakta. Proč by se měl nějaký podnikatel přímo účastnit politiky a podporovat projekt přímé demokracie? Určitě to nebude dělat pro to, aby takto průhledným způsobem získal nějaké zakázky, to se dnes dělá zcela jinak. Není možné, že by nějaký podnikatel chtěl obnovit fungující systém rovné soutěže a pravidel? Je to jistě možné, mimo mé osoby si dovedu představit, že by to mohli chtít úspěšní lidé, kteří vědí, že jejich firma může vyhrát bez jakékoliv korupce a to především proto, že jsou dobří. Bohužel spousta lidí je dnes omezena vnímáním podnikání jako špinavosti znovu potvrzované dalšími a dalšími korupčními skandály, které ani vykonstruovaně promyšlené, ale v podstatě banální kauzy jedné bezpečnostní agentury nemohou na delší dobu utlumit. Na druhé straně tu ale máme řadu malých, středních i velkých firem, které uspěly nejen doma ale i v zahraničí, dodávají například pro kosmický program NASA, pracují pro americkou armádu či letectvo ale světe div se, nikdy nedostaly byť i jednu státní zakázku v ČR. Není toto dostatečný důvod pro vstup do politiky?
Tedy vznikla vláda, kde koexistují dvě politicko-ekonomická centra plus řekněme skupina schopných idealistů. První starší centrum se sice cítí ohroženo nově vzniklým subjektem, ale nic jiné mu nezbývá než spolupracovat. Plán byl v podstatě nově vzniklé subjekty zapojit do funkčního systému a tím je upsat ke spolupráci. Nicméně ani jeden z nich neměl na takovéto spolupráci zájem, jeden snad proto, že mu nabídli málo a druhý možná z idealismu. Navíc na rozdávání je čím dál méně a to samo o sobě vyvolává konflikty.
Od samého počátku bylo zřejmé, že tato vláda nemůže fungovat. Staré mocenské centrum se otřásá v základech a nově vzniklý vyzyvatel cítí svoji šanci. Do toho vstupuje nový menší subjekt a z něho začíná cítit staré centrum též ohrožení. Ohrožené je i centrum opoziční, které je stále významně napojeno na finanční zdroje státu a za to poskytuje prvnímu centru určitou podporu v regionech. Nově vzniklý malý subjekt je pro ně neřízená střela, která ohrožuje významné finanční zdroje a taktéž hrozí poškození dlouho budovaného krycího systému v Policii. Nicméně první konflikty vznikly na základě detektivní práce rozvědky – ovšem ne ABL jak je naivním ovečkám indoktrinováno. Ty skutečné kauzy vznikly prací státní výzvědné služby v žoldu vyzyvatele neboli Finanční a analytický útvar (FAÚ) ministerstva financí. Tam probíhá ten skrytý mocenský boj. Nikoliv tedy relativně malá soukromá firma jak prezentují zmanipulovaní novináři, ale mnohem mocnější složky jsou zde používány k boji. FAÚ není jediná státní složka, která se zapojuje. Na diskreditaci menšího protivníka jsou použity zdroje z NBU a BIS, nicméně toto v záplavě banalit nikoho neznervózňuje. Starší mocenské centrum se odhodlalo o zoufalý pokus jak si udržet vedoucí roli. Ale plán o „nepřátelské“ převzetí malého protivníka nevyšel díky neschopnosti jednotlivých aktérů a naopak výrazně oslabil iniciátora. Ihned započal další pokus o jeho doražení a rozvědka dodala nové informace – tentokrát z Prahy.
Sledujeme v přímém přenosu, jak probíhá boj mezi starým mocenským centrem, oslabeným vnitřními spory a nově vzniklým ambiciózním politicko-ekonomickým uskupením, který má navíc k dispozici i některá média. Do toho se připletla skupina idealistů, kteří ovšem nevyhovují nikomu snad mimo voličů, neboť ohrožují samotnou podstatu, o kterou se bojuje – tedy o finanční zdroje státu.
Jak tato fikce může dopadnout?
