Dnešní výročí a hlavně události na Ukrajině mně nutí se zamyslet nad samotnou podstatou existence Evropské unie. A každý, kdo sleduje současnou primitivně-diletantní roli Evropského společenství v tomto konfliktu se musí ptát, co by se stalo, pokud by podobné konflikty nastaly uvnitř EU. A jak došlo k tomu, že Unie, která vznikla s prvořadým cílem zabezpečit mírový ekonomický rozvoj Evropy, může naopak konflikt způsobit?
www.reformy.cz
Jak máme očekávat případnou ochranu od společenství, jehož představitelé nejdříve odmítnou finanční pomoc Ukrajině, pak se na hradbách Majdanu vystřídá několik jejich tlučhubů, kteří vytvoří dojem, že celá síla EU stojí za demonstranty, aby se pak z rozpoutaného pekla se stovkami mrtvých potichu stáhla bez jakékoliv významné pomoci jako smrad nad hrncem? Co čekat od státního útvaru, jehož královsky a nadstandardně placení zastupitelé v době, kdy za jejich humny vypuká regulérní válka, tak se zabývají schvalováním směrnice, která zakáže v celém státním útvaru něco tak bezvýznamného jako jsou igelitové tašky?
Evropská unie má kořeny v poválečném vývoji v Evropě, v Evropském sdružení uhlí a oceli, kde se západní část kontinentálních evropských států po zkušenostech z II. sv. války (a nejen z ní, každý metr evropské země je nasáklý krví tisíce let válek a konfliktů) zavázala napříště ekonomicky spolupracovat místo spolu bojovat. Historie EU je dostatečně známá, aby bylo naprosto jasné, že šlo zejména o vytvoření svobodného ekonomického prostoru ve smyslu filosofie – státy které obchodují spolu neválčí. Prvotní záměr je dobrý a pro existenci Evropské civilizace naprosto nutný. A pro malé země jako ČR je funkční EU ve smyslu volné zóny obchodu a jednotné provázané bezpečnosti dokonce existenční minimum.
Bohužel nejen pro nás se projekt Evropské unie dostal do područí osob, které já nazývám „evropský kariérní byrokrat“. Tito politici jsou nevyhnutelným produktem stranického zastupiteského systému, kdy se k moci dostanou „technicky“ naprosto neschopní lidé ale zároveň osoby „politicky“ všehoschopní. Většinou vystřídali již několik často ideologicky protikladných stran čímž dokázali, že nemají jakýkoliv zásadní názor na cokoliv, mimo své politické kariéry. Ve své většině nikdy skutečně nepracovali, nic nevytvořili, jediná jejich aktivita je pouze vypracovaná schopnost sebepropagace a zákulisních čachrů.
Jelikož tyto osoby nemají žádný svůj názor na cokoliv a tento jsou schopni kdykoliv změnit jak se jim to hodí či jak kdo po nich chce, jsou zcela pod vlivem v současnosti nejsilnějšího politického proudu EU, což je jakýsi konglomerát primitivního populistického socialismu střiženého zelenomarxistickým fanatismem. Představitelé tohoto proudu možná stejně jako romantičtí komunisté chtějí všeobecné blaho a stejně jako nám známí bolševici to chtějí i za cenu byrokratického násilí – nadiktujeme vám dobro ve všech směrech i proti vám. Tato skupina silně využila demokratický deficit EU a silou prosazuje svoji představu o evropském (světovém) blahu, což je syntéza socialistického přerozdělování, řízení všehomožného, chránění každého i před sebou samým plus řadu ve svém důsledku škodlivých ekologických nesmyslů.
Zároveň ale současný hlavní politický proud žije v dávno překonaných představách sociálně-inženýrské ideologie, která se domnívá, že člověka lze předělat na dobrého ale představa dobrého člověka je jen to co si oni sami myslí. Každý jiný je pro ně „třídní“ nepřítel. Západní část EU – tzv. staré země žijící od 50tých let minulého století v blahobytu nemají proti takovémuto přetváření lidských duší obranné mechanismy. Oproti tomu země bývalého „reálného“ socialismu si „zatím“ dobře pamatují, že podobný pokus o předělání člověka zcela selhal. Místo vnímání názorů „méněcenných“ nových členů EU se však tempo schvalování ideologicky podbarvených nesmyslů pouze zrychlilo, aniž by se však řešily ty fundamentální problémy EU.
Proto do dnešního dne v podstatě neexistuje společná obranná politika EU, až na malé nefunkční jednotky neexistují společné vojenské síly schopné rychle reagovat na vnější ohrožení EU – což na pozadí současných událostí krásně komentoval bývalý náčelník Generálního štábu AČR Šedivý: „ Problém je, že na rozdíl od EU má Putin (Rusko) funkční jednotky rychlého nasazení a nebojí se jich použít“.
Evropští politici se místo vybudování společného obranného mechanismu věnují diktování jednotlivým zemím, jak se má jmenovat pomazánkové máslo, kolik vody má splachovat záchod a jaké zakřivení má mít importovaný banán. Místo odstraňování obchodních a podnikatelských bariér se věnují nařízení příbalového letáku ke každému rohlíku, zakazování obrázků dětí na obalech mléka pro děti či dvacetistránkové normy o provozu vysokozdvižných vozíků. Dle britské liberální koalice vydala EU od roku 2010 celkem 3 589 nových zákonů a regulací, jejichž anglická verze obsahuje 13 321 530 slov, přičemž přečtení tempem 300 slov za minutu při osmihodinové pracovní době by trvalo zkušenému právníku 92 dnů. Naprostá většina těchto zákonů je o nepodstatných věcech či o věcech, které by si mohly a měly státy regulovat případně samy.
Proč se tento produkt stranického systému věnuje radši organizování Gayparád či nařizování kvót pro ženy v orgánech soukromých společností? Protože na nic jiného mentálně nemá, rozumová kapacita těchto produktů dosahuje pouze zakřivení banánu a bohužel se projevuje všude, ve všech zemích tzv. západního civilizačního prostoru. Je totiž mnohem náročnější mít nějakou ideu a za ní bojovat, zejména pokud je to idea o společném mírovém soužití tolika národů Evropy a jeho následná ochrana. K tomu je třeba skutečné osobnosti a ne plytkého produktu politického marketingu.
Bohužel ta kvanta nesmyslných ideologických nařízení již podlamuje důvěru v EU nejen v České republice ale všude v Evropě. Spokojenost a souhlas s politikou EU je téměř všude nejnižší v historii. Stačí malá jiskra a v Evropě může vypuknout stejný požár jako na Ukrajině a nebude nikdo, kdo by byl vůbec schopný reagovat. Je pravděpodobné, že spolu s EU budou smeteny nejenom hloupé zákony o zákazu žárovek ale možná i samotná Česká republika.
Tím se dostávám k samotnému názvu svého článku. Pokud se občané nezmátoří, Evropskou unii zničí sama ta primitivní sebranka „evropských kariérních byrokratů“, která nedohlédne dál než na regulování obsahu stolice každého občana. Zničí tento, od iniciativy Jiřího z Poděbrad jedinečný projekt mírové spolupráce národů Evropy tím, že donutí jednoho každého občana EU věřit radši vůdcům typu Putina než svým vlastním schopnostem.
Co proti tomu dělat? O tom v dalších článcích. Základem je ale přímá volba představitelů EU, zavedení pravidel přímé demokracie a federalizace Evropy s tím, že na úrovni federace budou řešeny pouze naprosto esenciální záležitosti obrany, zahraničních vztahů a volného pohybu zboží a pracovních sil.
