Jsme krásné, jsme něžné a jsme neskonale pracovité! Umíme se postarat. Umíme se postarat samy o sebe a víceméně je naším životním posláním umět se postarat o své potomky, o svého manžela či přítele, později o své rodiče. Proč se tedy tak často cítíme špatně? Cítíme se nemilovány. Někdy se cítíme pod psa, k ničemu a zbytečné. Také si často říkáme, že nic neumíme. Ale to není ten pravý kámen úrazu.
Takové, jaké jsme, jsme dokonalé. Každá z nás je úplně jiná, kopie neexistuje. Sice se najde pár výjimek, které by rády tu či onu celebritu, kamarádku, šéfovou nebo modelku kopírovaly a staly se jejím klonem, ale takových je naštěstí jako šafránu. Naše vlastnosti a charakter jsou dány z části geny, z části výchovou a posléze i zkušenostmi. Lékaři, zabývající se psychikou, zjistili, že naši povahu můžeme během svého života měnit. Lze tak učinit, pokud budeme opravdu důslední a pokud o to budeme skutečně stát a pracovat na tom. Hlavní je chtít! A pokud se naše změna týká i okolí, tak je velmi potřebné cítit podporu i onoho okolí.
Největším a zásadním problémem je však srovnávání. Během svého života se my ženy setkáváme se spoustou dalších žen. Jedny jsou třeba hezčí, druhé jsou úspěšnější v kariéře, některé mají dva tituly a ještě dokončují studia MBA, další zase cestují po světě a jsou bohémky a v neposlední řadě jsou i takové, které, s dokonalostí sobě vlastní, umně pečují o hřejivě plápolající rodinný krb, mají hodného manžela, krásné a šikovné děti a jsou jednoduše šťastné a vyrovnané. A my se s těmito ženami konfrontujeme. Denně se s nimi srovnáváme. Přemýšlíme nad nimi, někdy nám hnou žlučí a někdy jim prostě jen závidíme.
Chyba je ale hlavně v nás. V tom, že vůbec dopustíme tohle srovnání. Často se srovnáváme se ženami, které byly bývalé partnerky našeho přítele, či jsou jeho kamarádkami. Mohou to být i kolegyně, sestry, známé či jen slavné a úspěšné stálice. Druhou stranou mince je i fakt, že náš protějšek, rodiče či kamarádi nám někdy tuto ženu staví na odiv. Mluví o ní před námi přespříliš pěkně a nám je z toho leckdy úzko. A rozpálíme se doruda jako stará tálová kamna.
Ale je to zbytečné. My jsme přeci jiné. Jsme dokonalé právě takové, jaké jsme. A pokud se nám něco nebude na sobě samých líbit, měly bychom to chtít změnit hlavně my samy. Pokud se ve svém těle cítíme dobře, bereme zodpovědnost za své činy a jsme s tím spokojeny, tak proč bychom se měly srovnávat? Záměrně neříkám "měnit". Chtít na sobě něco změnit nebo zlepšit můžeme, ale nesrovnávejme se. Nepomůže nám to a naopak se budeme cítit mizerně. Můžeme si z nich třeba vzít to nejlepší, co nám mohou nabídnout. Zkušenosti nebo cíle, například, pokud na to máme povahu.
Ale závidět je zbytečné, měřit se také. Nikdy nebudeme jako ony. Jsme totiž originál! A krásný!
