Kritika. Osobně ji nemá vyloženě nikdo "rád". Nikomu není nijak zvlášť příjemná. Avšak všeobecně bychom měli kritiku vnímat, přijímat a poučit se z ní, pokud je konstruktivní a samozřejmě oprávněná. Mnohdy záleží i na tom, jestli je člověk flegmatický hodně, málo anebo vůbec. Důležité však je, jak ten "nespokojený" onu kritiku podá a jak se k ní "kritizovaný" dokáže postavit a s ní vypořádat. Díky sledu událostí jsem se nad touto problematikou hluboce zamýšlela a dala si za úkol zhodnotit, jak podat kritiku, aby to našeho partnera nepřivádělo k šílenství, aby s tím uměl sám účelně pracovat a necítil se často ublížený a leckdy jako neschopný. A nejde o kritiku v pracovní rovině, ale v partnerské nebo přátelské. Čas od času nám totiž na druhém něco vadí, nikdo nebude přesně podle našich představ a vztahy nejsou jen o radostech, o lásce a o pohodě. Proto jsem se zamyslela nad "Kuchařkou kritiky".
1. Správné načasování
Vždy záleží na tom, kdy se rozhodneme kritiku na druhého takzvaně "vybalit". Nemusí se to zdát, ale načasování kritiky je ve vztazích velmi důležité.
Špatně : Je opravdu krajně nevhodné chtít se začít bavit o tom, co vám na druhém nesedí, když je koncentrován na jinou činnost (vaří, pracuje, sleduje hokej). Dalším nevhodným časem, je začít s kritikou před spaním, před odjezdem na dovolenou, k rodičům...
x
Správně : Zeptám se dané osoby, jestli má chvilku, že s ní chci něco probrat. Neměla by být v tu dobu smutná nebo naštvaná z něčeho jiného, pak by to mohlo mít značně kontraproduktivní účinek. Také není vhodné začít s kritikou, pokud je náš protějšek unaven a zralý do postele.
2. Způsob vyjadřování
Vůbec nejhorší je, když konverzace zklouzne do hrubého stylu mluvy, zvýšeného hlasu, odsekávání, shazování se a výhružek.
Špatně : Jo tak ty s tím nechceš nic udělat? No, tak to já se na to taky můžu ... ! Takže ty se jako nezměníš? Tak to aby sis začala hledat někoho jiného. Buď se změníš, anebo ... !
x
Správně : Mrzí mě, že jsi o mě řekla tohle. Necítila jsem se úplně nejlépe, když ses choval takto. Myslím si, že tahle věta by se dala říct i jinak, co ty myslíš? Jaký na tu situaci máš názor? Mě se to nelíbilo.
3. Chválit/kritizovat
Rozhodně se ztotožňuji s názorem, že před kritikou není od věci partnerovi říci něco pěkného či pochvalného na jeho adresu. Není přece úplně špatný, jen vám nějaká věc nesedí, ale ostatní je přece fajn, ne? A špatné je kritiku paušalizovat na tzv. "všechno".
Špatně : Poslední dobou děláš všechno špatně! Všechny ty tvoje názory jsou hrozné! Už se sebou něco udělej, to není možné. Vůbec mi nerozumíš. To tvoje chování mě opravdu šokuje. (Celek? Ne, jen něco.)
x
Správně : Moc si vážím toho, jak jsi mi pomohla s ...., mám k tomu jednu připomínku ... . Jsi můj nejúžasnější chlap, příště bys mohl zkusit být/udělat/říct ... . Tohle se ti opravdu povedlo, děkuji, tahle věc by se dala ale udělat/říct i jinak, co myslíš? Jsi moc hodná a upřímná kamarádka, ale prosím příště zkus za téhle situace udělat/říct spíš...
4. Řekněte VŠE
Neschovávejte si něco "na příště", tohle není jako svačina do práce nebo do školy. Co se týče daného tématu, řekněte všechno, co si o tom myslíte, co vám partner slíbil a nedodržel, co chcete a nebo naopak nechcete.
Špatně : Snad víš, na čem jsme se domluvili, ne? (Kdyby to věděl, tak by tu chybu přece neudělal.) Ty si to nepamatuješ? Jak je možné, že nevíš, o které situaci mluvím? No, radši ti to říkat nebudu, přijdi si na to sám. Tak ty nevíš, co mi vadí? (Ne, dokud to neřeknete, opravdu neví.)
x
Správně : Vadilo mi, co jsi mi řekla dneska ráno k tématu ..., když jsme se bavili u snídaně. Nelíbilo se mi tvé chování v restauraci při oslavě Petrových narozenin. Konkrétně mi vadí, že jsi urážlivá, když... Dotklo se mě to, že jsi mluvil sprostě s mojí kamarádkou, když jsme byli v... Vadí mi, že na večírku flirtuješ s jinými... Co s tím udělaš? Můžeš se toho příště vyvarovat?
