Dobrý den, ráda bych vám řekla něco o sobě. V České republice jsem hlavní denní náplní 4 918 800 lidí (a to nemluvím o dalších 882 800 lidí, kteří se rozhodli, že se budou věnovat pořád jen a jen mě, na vlastní jméno a zodpovědnost). Tito lidé na mě myslí minimálně 8 hodin denně. Spousta jich se mi ráda či nerada věnuje ještě i v pozdních večerních hodinách a mnohdy i v brzkých ranních. Nemalé části těchto lidí se o mě dokonce i zdá! A to třeba i několikrát týdně. Jednoduše si mě vpustili do svého života. A to i do toho soukromého, osobního... Tak snad abych se představila, jmenuji se PRÁCE.
Vybalancovat mezi prací a soukromým životem je v dnešní době velmi obtížné a spousta pracujících má jen mlhavou představu o tom, jak to udělat. V první řadě bych zaměnila sousloví soukromý život za jednoduché, krásné a všeříkající slovo život. Práce totiž není všechno. Práce není náš život. Náš život je všechno to krásné kolem. Co nás naplňuje, uklidňuje, uvolňuje, rozesmívá a objímá. Jsou to e m o c e, v z t a h y, r o d i n a, p ř á t e l é, z á b a v a, s p o r t a r e l a x a c e, d o b r é j í d l o a d o b r é p i t í. Do práce nic z toho nepatří. Aha! Kdopak to řekl poprvé? To by mě samotnou zajímalo.
I nyní se toto říká, slýcháváme to dnes a denně. Do práce nepatří emoce! Do práce nepatří zábava! Do práce nepatří přátelské vztahy a už vůbec ne vztahy milostné! Nechci vás tu vidět jíst, pít, volat, smát se, soukromě mluvit. Je to vaše práce, chodíte si sem pro peníze a ne pro pobavení, vyděláváte mi peníze! Brrrr. To je studené, jako psí čumák.
Jsou i tací, kteří za tato hesla a pravidla pobírají vyské platy, ládují si jimi svá tučná konta, doma se za tyto peníze ládují skvělými tučnými potravinami a posílají své neméně tučné manželky do předražených salonů a noblesních butiků.
Ale já si dovolím nesouhlasit. Každý odborník, každý pycholog, každý sociolog by řekl, že atmosféra na pracovišti patří mezi nejdůležitější faktory, ovlivňující odvedenou práci. Je vědecky a prakticky dokázáno, že pokud je pracovní protředí přátelské a podobné tomu rodinnému, zaměstnanci jsou mnohem lépe motivování, zvyšuje se efektivita práce a hlavně výkonnost všech zaměstnanců v tomto týmu. Tým nevznikne sám od sebe. Tým vznikne ze skupiny lidí. A vznikne pouze v případě, že ta daná skupina si rozumí, navzájem se umí podržet, povzbudit, je mezi nimi, dejme tomu, ona zdravá rivalita, dokaží se na sebe usmát a povzbudit se a jsou navzájem zastupitelní. To je tým.
Co se ale děje, pokud takovouto atmosféru v práci nemáme? Neumíme vybalancovat život a práci. Stresujeme se. Jsme znechuceni, unaveni psychicky i fyzicky. Nejde nám to a proto se snažíme tomu věnovat pořád více a více času, zůstáváme déle, chodíme tam dříve, dřeme jako koně. A ono nic. Kýžený pocit úlevy a lepší pracovní výsledky se nedostavují.
Je na čase zvolnit. Odplavit hormony stresu, zničující kortizoly a nahradit je hormony štěstí, endorfiny! A kdepak se tyto hormony berou, jak je do sebe dostaneme? Tím, že budeme žít náš život. Začneme odpočívat, relaxovat, sportovat, uděláme si čas na naše přátele, na rodinu a především sami na sebe. Je nejvyšší čas zajít konečně do divadla na představení, které chceme vidět už přes rok! Je jedinečná příležitost vyvětrat se v jarním ovzduší, a když sprchne, nevadí! Bude krásně vonět hlína a tráva.
Kamarádům, partnerovi, rodičům a spoustě dalších už je určitě líto, že jim věčně vykládáme: "Já nemůžu, promiň, dnes jsem v práci přes čas, zítra tu budu dřív a přes víkend musím dodělat jeden projekt a pak budu asi spát, jak jsem unavený."
Je potřeba rozhodit si práci a život na misku vah a udělat mezi nimi pořádek. Vyrovnat své misky. Měly by být v rovnováze. Přece jen nás práce živí, že? A trávíme v ní dost času. Ale nedávejme jí víc, než si můžeme dovolit. Ochuzovat náš život by byla škoda, ten si zaslouží též plnou misku.
(A bude-li ta druhá, naše osobní, miska klesat o něco níže, nic se nestane.)
Pěkné jaro
