Zastropované poměry

V poslední době se ve veřejném prostoru objevují hlavy, které nám sdělují, že až dosud jsme si žili nad poměry a proto se teď musíme uskromnit. Hlavy jsou to různé, ale jedno mají společné. Nevypadají chudě.  

"Máme uherák, olejovky, lososa a budeme mít smažená vajíčka. To se nám to hoduje, když nám lidi pučujou peníze." Feldkurát Katz si očividně nad poměry žil. Půjčoval si a nevracel. To se tak občas stává a většinou to nekončí dobře. Ale lidé v naprosté většině žijí víceméně v souladu se svými příjmy a možnostmi. A když jim někdo vykládá, že je to nad poměry, měl by také říct, co přesně jsou ty poměry, jak vypadají a co by měli udělat, aby se dostali přesně na poměry a hujeři klidně i pod poměry. 

Nebude vůbec jednoduché určit, kdo si žije nad poměry. A to říkám s vědomím, že my v EU se nebojíme velkých výzev. Protože když si s něčím nevíme rady, tak to prostě zastropujeme. Pojďme tedy zastropovat i poměry. 

Začal bych třeba tím, že bych pověřil nějaký tým vědců, aby přesvědčivě zdůvodnil, že každá osoba vyšší než 187 cm si očividně žije nad poměry. Spotřebuje více vody a mýdla, víc toho sní a vypije, má větší plíce a delší pyžamo. Zastropování by v takovém případě nebyl žádný velký problém. Prostě by se vydalo nařízení, že výška všech vnitřních prostor nesmí přesáhnout 190 cm. Ty 3 cm rozdílu by byly pro případ, že by například nějaká osoba měla na hlavě bouli po výchovné ráně pendrekem, tak aby nám potom ještě ke všemu neodírala omítku.

Takové celkem jednoduché opatření by přerostlé osoby žijící si nad poměry, pokud by samozřejmě nechtěly chodit celý život v podřepu, přivedlo logicky k tomu, že by podstoupily drobný kosmetický zákrok. Řezal bych samozřejmě odspodu, protože přece nejsme jako oni.