Děkuji Vám za opravdu sympatický blog!!! Jak vidno, důvody pro vzdělání jsou různé.

Přesně tak. V mém případě to byla "hluboká a čistá láska". Probudila v mém nitru touhu. Samozřejmě po vědění...

To je krásný. Přenesla jsem se o dost let zpět a zavzpomínala na školní lavice.

Tak to jsem opravdu moc rád!

Hm, škoda, že pro holčičky nejsou učitelé s vizáží pohádkových princů ....

Když vy holky jste tak nějak pilné a v dobrém slova smyslu snaživé od přírody, a tak žádné prince nepotřebujete. A buďte rády, protože v dětství může být člověk snadno poznamenán na celý život. Jako třeba já. Já jsem totiž byl z krásné paní učitelky tak vedle, že jsem si myslel, že ženy jsou úžasná stvoření. A nejhorší na tom je, že mně to zůstalo dodnes. I když po mnoha životních peripetích vím, že musí chtít. Jinak dokážou některé být pěkné barracudy.

Těšila jsem se na pohřeb kamarádky, protože jsem se pak setkala s "děckama" ze třídy (*1943).

Pohřeb je dobrý důvod pro setkání, ale možná by se dal vymyslet i lepší.

Vzpomínky jsou to dobré. Nevím proč, skutečně, (nekecám), si v sobě celý život nesu vjem. Ta omamná vůně nové gumy - S logem Slona Koh-i-noor a písmenka na vystřihování. Život šel dále - Písmenka v chaosu, přišly jiné gumy a cigára ! ...

Třídní sraz po letech Devítiletky. Věren svým tradicím, jsem opět přišel pozdě. Oni usazení - tak jsem každého obcházel. Podal ruku a nějaké bonmoty - Včetně mírných lží, neboť řadu spolužaček jsem již nepoznal. Tedy říkám - (Doslova) - "A tebe jak zovou, lepá děvo? Tvoje tvář je mi milá - Jméno, žel - již z hlavy vypařeno jest" ! Ozvalo se docela řízně ! - "No tak tedy, mne zovou paní učitelka Hanáčková a vidím Buček, že jako vždy, víš opět kulové ! Impozantní vstup - Opravdu velkolepé sezení.

Nikdo nebyl střízliv - opilý. Najednou, se tam cosi samovolně dostavilo - Jakási Něha! Spolužáci si nějak vroucně hleděli do očí a hladili se! Hleděl jsem na polostarce Václava Hromadu - Pojednou jsem viděl malého kluka s červenou brašnou se sklíčky! Tak jsem jej začal hladit taky ! Vešel číšník a hleděl - Co to tu je za spolek přihřátých? Žádný spolek přihřátých - Seskupení skutečných lidí ! Přemýšlel jsem nad tím a vyšlo mi, že se všichni vidí rádi a v podtextu bylo = Zda to již není naposledy ? Opravdu, výron lidství - Úžasné ! ...

Senzační vzpomínka.

V přibližně podobném věku jsem dostal od třídní učitelky naflákáno mokrým hadrem, protože jsem jí řekl, že je krásná. Popadla první, co měla po ruce, naštěstí to nebyla noha od židle

Ale v očích měla veselé ohníčky, zcela ješitně si proto "domýšlím", že jsem ji svojí hláškou zalichotil. Ovšem známky od ní normálka, spíše dvojky a trojky. Na občasnou jedničku jsem se musel opravdu tvrdě nadřít (což se mi chtělo málokdy).

Ne nadarmo se říká, že co se škádlívá, rádo se mívá. Mimochodem, tak si zdůvodňuji, proč já jediný jsem dostal v pololetí první třídy na vysvědčení velkou dvojku. Jinak bych si totiž musel přiznat, že jsem asi byl prostě nejblbější.

Já to měl asi opačně. Naše paní učitelka byla důchodového věku, a abychom se seznámili zeptala se jaké jídlo máme rádi. No a já jsem řekl co mám rád. Knedlíky a řízek, ne teda dohromady, ale... A paní učitelka řekla :"no Toniku, to snad ne", děti smějte se. Co myslíte, chtělo se mi tam druhý den? Ale zase na stranu druhou, maminka říkala ať jim to ukážu. Číst i psát už umíš, no měla pravdu, jako vždy :-)

Antoníne, je vidět, že jste byl na život kvalitně připravený ještě před nástupem do 1. třídy. Někoho jiného by mohl Váš zážitek pěkně rozštelovat.

No naštěstí to nedopadlo tak hrozně.

Představte si, že byste třeba dopadl jako ten francouzský president Macron a z té prvotní zamilovanosti si nakonec tu pro Vás tehdy krásnou paní učitelku vzal.

Máte pravdu, dopadl jsem ještě celkem dobře. I když ona byla fakt krasavice. Líbila se mně ještě víc, než maminka.