Paráda

.

Díky!

Já chodila jako vychovatelka ve zvláštní škole hrát s malými kluky fotbal na malé sídlištní hřišťátko. Po dvou hodinách jsme byli splavení všichni

Máte můj obdiv. Doufám, že si na Vás nedovolovali hrubé fauly!

Zavzpomínal jsem si na naši zabarákovou ligu, kde se nás za mičudou prohánělo od osmi (čtyři proti čtyřem) po nespočítatelné množství. Jako branky nám sloužily konstrukce s háky, na které se měly podle plánů namotat prádelní šňůry o délce 60 metrů, aby tak mohlo celé sídliště kolektivně sušit prádlo (což se naštěstí nikdy nestalo). Když jsme měli štěstí, přesunuli jsme se na asfaltové hřiště, které sloužilo tu volejbalistům, tu tenistům a ve zbylém čase nám. Někdo přitáhl hokejové branky a hráli jsme hokej s tenisákem. Bez omezení času, čili v zimě do té doby, dokud jsme viděli tenisák.

O tom když tak až někdy jindy.

No nebylo to krásné?