Proč Úsvit Odyssey?

Pokud v souvislosti s vojenskou akcí v Lybii přihlédneme ke známému rčení:  ,,Nomen – omen!“, tak to se máme tedy na co těšit. Jméno je osudem. Je tedy osud spojeneckých vojsk stejný jako osud bájného hrdiny ithackého krále Odyssea, který při cestě domů z Trojské války rozhněval Poseidona do takové míry, že mu deset let znemožňoval návrat na rodnou Ithaku a jako správný bůh si na ithackém králi pěkně smlsnul v podobě čarodějky Kirke, která jeho druhy proměnila ve vepře, sirén Scyly a Charibdy a aby toho nebylo málo jeho přeživší druhové z hladu na ostrově Thrinaki zabili několik kusů dobytka z Heliova stáda a byli zato vržení do moře, kde všichni kromě Odyssea zahynuli? Nebyl to lehký život v takovém starověkém Řecku. A NATO se pomalu ale jistě řítí do stejného průšvihu, z kterého se Odysseus dostával dvacet let.

Názvy vojenských akcí vypovídají o fantazii moderních vojevůdců. Zní to hezky Úsvit Odyssey, rozhodně lépe než válka v Lybii, a mnohem lépe než utrpení a smrt nevinných lidí, což málokdo rád slyší, ale ať chceme nebo ne k akcím typu Úsvit Odyssey utrpení a smrt patří, o čemž by nám Odysseus jistě mohl říci své.

Válka už není v kurzu. U občanů bývá velice neoblíbená a u politiků nepodporovaná. Stojí spousty peněz, materiálu, hlasů voličů a v první řadě životů. Moudré hlavy tedy rozhodly, že válkám je nadobro konec a vojenské zásahy budou mít ušlechtilá jména, jako jsou Úsvit Odyssey nebo Operace Irácká svoboda.

Problém ale je, že i když válku válkou nenazýváme, válkou je pořád a pořád jí bude. Pořád budou padat bomby, znít výstřely, pořád budou vybuchovat miny a pořád budou umírat lidé. Jen to bude znít lépe a v mých uších nedůstojně.