Ohlédnutí za havětí

Asi před rokem naši rodinu opustila téměř patnáctiletá fenka, kříženec něčeho s něčím, a donutila mě tak zapřemýšlet, kolik domácích mazlíčků, ať čtyřnohých, dvounohých či dokonce třínohých, prošlo naší domácností. Pak mi ale došlo, že na takové počty bych musela absolvovat minimálně matfis a vzdala jsem to  někde u letitého valacha Ferdy zvaného též jako NÉŽEMĚKOPNEŠ.

Nejmenší tvorové, kteří u nás získali status domácích mazlíčků, byli dvě strašilky. Dvě hmyzí něco, co vypadalo jako uschlá větev a rozhodně to odmítalo jakoukoliv formu mazlení. Pak následovala myš Metan a pískomilové Propan a Butan. Samostatnou kapitolou byl krysa Lexa, celým jménem Alexandr Veliký, nebo taky NEŠIKANUJTUKOČKU. Miláček rodiny a zarytý odpůrce klece. Pak nějaké rybičky a jeden chameleon. Jo, málem bych zapomněla na neurotickou činčilu Bohouška.

Dnes terária, akvária a klece po těchto mazlíčcích slouží jako umělé líhně a odchovny kuřat, housat a krůťat, příležitostně pak káčat a malých perliček.

Dominantou naší domácnosti je momentálně komando blíže neurčeného počtu koček, za mohutné podpory fenky Elis.

Matkou všech našich současných koček žijících na našich křeslech, postelích, půdách a v stodolách, je asi stoletá kočka Freda. Původně Fred, ale s prvními koťaty se ukázalo, že Fred je Freda a její sestra Ginger je bratr Ginger. Freda má trvale poraněnou nohu, ale přesto je to nejlepší lovec a postrach všech myší, což nám dokazují nálezy myších hřbitůvků za psí boudou nebo za kotlem. Kočičímu komandu beze sporu velí již zmíněná Freda, styčným důstojníkem této elitní skupiny je kocour Mňouk a jeho mladší bratr Minimňouk. Benjamínky skupiny jsou zatím nejmladší koťata Miluška (původně kocour Milouš)a Piškot. Tihle ďáblové dokážou otevřít kredenc nebo chlebník a jejich mistrovským kouskem je dobytí sklenice s kyselými okurkami, jichž je Freda velkou milovnicí. Naprostým nováčkem a analfabetem v oblasti kočičí strategie získávání žrádla a lidské náklonnosti je kocour Silver. Městský kocour obřích rozměrů a obřího ega. On to vlastně asi není ani kocour, a když se to vezme kolem a kolem ani to ego nemá tak velké. Je to tlustý vyžraný kocour pomalu získávající návyky vesnické kočky.

Celoročně se pak po dvoře pohybuje hejno krůt, kačen, slepic, perliček a holubů, v čele s vládnoucí kastou hus. I v jejich řadách se čas od času objeví jedinec, který získá status domácího mazlíčka a s tím i spojené jméno. Měli jsme tak kuře Kvída, kačera Árona, house Maxu nebo holuba Holokrčku.

Samostatnou kapitolou by mohly být i zvířecí legendy naší domácnosti. Asi niko z našeho okolí nezapomena na sele divokého prasete Huberta, milovníka žížal a drbání za uchem a hasičskou svini Soptici, která byla pořízena a sežrána za účelem oslav stého výročí dobrovolných hasičů v obci. Nutno dodat, že její oběť nebyla zbytečná a její hrdinská smrt nebude nikdy zapomenuta.