Něco k důchodové reformě

Už se pomalu ve všech těch reformách poslední doby začínám ztrácet. Zdravotnická reforma, finanční reforma a novinka poslední doby důchodová reforma. Pokud se bude historie opakovat a o reformátorech se budoucí generace budou učit ve školách, jako jsme se my učili o reformátorech, jako byl Jan Hus nebo Martin Luther, tak to tedy budoucí generace pěkně lituji. Mimochodem ani s jedním zmíněným reformátorem to moc dobře nedopadlo.

Už to by lidem, vymýšlejícím nové a nové poplatky a daně neboli reformy, mělo stačit k tomu, aby této činnosti urychleně zanechali a šli raději dělat něco, co průměrný občan alespoň zčásti ocení. V opačném případě by se totiž klidně mohlo stát, že osud novodobých reformátorů by se mohl velice přiblížit osudu zmíněného Husa nebo Luthera.

Otázkou ovšem zůstává, s kým by poté historie sympatizovala a kdo by byl s odstupem času považován za oběť doby a kdo za ukrutného tyrana.

Co mě na zmíněné důchodové reformě zaujalo nejvíce je fakt, že nevyplacená část důchodu, na který budeme celý život šetřit, po naší smrti připadne pojišťovně. Možná to teď bude znít malinko morbidně, ale z mého pohledu to vypadá tak, pojišťovny budou vydělávat na předčasných úmrtích. No možná se dočkáme toho, že po překročení produktivního věku k nám přijde zástupce pojišťovny, popřeje nám hodně zdraví a s prohlášením, že už na nás víc nevydělá a že jsme na světě už stejně přesčas, nás prostě oddělá.