Modlitba koně

Nasyť mne,pane,napoj mne a dej mi čistou,prostornou stáj,když skončena je denní práce.Mluv se mnou,neboť Tvůj hlas mi nahrazuje otěže.Budeš-li ke mně laskavý,můj milovaný pane,budu Ti sloužit s radostí a najdeš místo v mém srdci.Netrhej otěžemi,prosím,nesahej po biči, jdeme-li kupředu.Dej mi čas,abych pochopil Tvůj záměr.Nebij mne,když Ti nerozumím.Neměj mne za nepozorného,když nesplním Tvou vůli - možná,že sedlo nebo podkovy nejsou v pořádku.Neuvazuj mne příliš krátce a nestříhej mi ocas,který je mou jedinou zbraní proti mouchám a komárům.Až poznáš, že se mé dny krátí,až Ti již nebudu moci sloužit,můj milovaný pane,nenech mne,prosím,hladovět a mrznout a neprodávej mne.Buď tak dobrotivý a připrav mi rychlou,milosrdnou smrt a Bůh se Ti odmění zde i na věčnosti.

Slatiňanský zámek a hřebčín přišli v uplynulém měsíci o jednu ze svých chloub. Kůň Převalského se proháněl v ohradě zámeckého parku několik desetiletí. Několik desetiletí mohli návštěvníci Slatiňanského hřebčína obdivovat krásu, dnes již téměř vyhubeného tvora, Koně Převalského.

Prý nedostatek financí a ušlechtilý plán vypustit toto důstojné zvíře do jeho prapůvodní domoviny Mongolska, připravil návštěvníky slatiňanského zámku o možnost koně nejen vidět, ale dokonce si ho pohladit, neboť konící, kteří odsud byli odvezeni, byli krotcí a dobrovolně se nechávali od turistů hladit a krmit.

Bohužel peníze hýbou světem a nejen tím lidským. Chov koně je prý nákladná záležitost, a tak bude tedy nákladně převezen do Mongolska, kde bude vypuštěn do divoké přírody, a stane se tak dalším záslužným činem Pražsko ZOO, jejíž návštěvníci kolikrát ani netuší, že existují nějaké Slatiňany, kde je chov koní tradicí již od roku 1898, kdy zde rodina Auersperků dala vystavět hřebčín pro dostihové koně a koně pro perfosní hony