Milý krtečku

Tak jsem slyšela, že se chystáš do vesmíru. Šťastnou cestu a pořádně si to tam užij i za mě. Uvidíš a zažiješ něco, o čem já jen sním, a co obdivuji. Uvidíš svoji hroudu z výšky a možná že si ji ani při tom zmatku nevšimneš. Ale nikdy na ni nezapomeň krtečku. Byl, a jsi hrdinou mnoha českých dětí a i já jsem patřila mezi tvé obdivovatele.

Kdyby jsi si v tom širokém vesmíru nevěděl rady, přece jen to není česká louka, klidně se zeptej pana Andrewa Feustela, který ti toto dobrodružství zprostředkoval. I on je pro mě odedneška hrdinou. Nejen proto, že se věnuje tak záslužné práci, jakou objevování vesmíru bezesporu je, ale také proto, že světu ukáže tebe, krtečka z české louky.

Možná že díky tobě, děti alespoň na chvilku vstanou od počítačů a televizí, a půjdou se podívat na louku, kde bydlíš. Možná se i podívají nahoru, na nebe, a uvědomí si, že kolem je spousta krásných věcí, a že za každým pařezem může čekat dobrodružství. A kdo ví, třeba se tebou někdo nechá inspirovat a stane se vědcem, pilotem, lékařem, hasičem nebo kosmonautem. Nemusí to být jen dítě. I mě jsi ukázal, že život nám skýtá nesčetné možnosti, kterých se stačí chopit.

Už tě nebudu zdržovat krtečku. Jistě tě čeká spousta práce před startem tvého raketoplánu Endeavour. Nediv se můj malý krtečku, že raketoplán, se kterým poletíš má tak zvláštní jméno. Znamená úsilí. I ty se snaž, a ukaž světu a vesmíru, co dokáže český krtek v modrých kalhotkách.

Štastnou cestu ty můj malý statečný krtečku, a bezpečný návrat.

P.S. nechceš s sebou vzít i svého bratrance z mého záhonu ředkviček?