„Jsem rád, že jsem to byl já a ne vy, pane prezidente.“

„Jsem rád, že jsem to byl já a ne vy, pane prezidente.“  Slavná slova slavného Čecha Antonína Čermáka jsou důkazem, že i malý člověk z malé země se může stát velkým ve velké zemi.

Dnes je to přesně 78 let ode dne, kdy byl spáchán neúspěšný atentát na amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta, při kterém byl smrtelně zraněn český rodák a starosta Chicaga Antonín Čermák.

Pokaždé když si na tento příběh vzpomenu, jsem zase na chvíli hrdá, že jsem to já, kdo pochází z malého dolíčku uprostřed Evropy, že jsem součástí dlouhé a báječné historie země, ze které vzešla jména jako Karel IV., Jan Amos Komenský, bratři Čapkové, Božena Němcová, Otto Wichterle, Jaroslav Heyrovský, s trochou nadsázky i Jára Cimrman a mnoho, mnoho dalších. Vždycky mne strašně mrzí, když slyším nasazování na Českou republiku a řeči typu: na západě by se tohle stát nemohlo. Jsem Češka a jsem na to hrdá. Nezajímá mne hranice mezi západem a východem, ani kdo tuto hranici určil.

Ani Čermák nezapomínal, odkud pochází. Ze zámoří podporoval prezidenta Masaryka a mluvil plynně česky, což leckdo z nás dnes neumí ani přes to, že zde žije.

Jsem ráda, že jsem to já, kdo je Čech a doufám a pevně věřím, že i více než deset milionů mých spoluobčanů je ve skrytu duše rádo, že jejich domovem je právě Česká Republika, i když se svými chybami.