Chce to jen jeden krok – první krok

V životě děláme spoustu prvních kroků ať už je to ten pravý první krůček, kdy se poprvé postavíme na vlastní nohy a začneme se pomalu vzdalovat bystrému rodičovskému oku, nebo krok který nás přesune do fáze dospělosti, nezávislosti, zaměstnanosti a pokud budeme mít štěstí i do fáze zamilovanosti.

Dlouho jsem si myslela, že ten můj první největší krok byl ten, po kterém jsem skončila s padákem na zádech ve výšce čtyř kilometrů a kolem mne bylo jen naprosté ticho klid a kulatící se obzor. Dneska ale tenhle krok přebyl jiný. Podle mě větší, důležitější a možná v budoucnu život zachraňující.

Možná to bude znít jako vychloubání se, jak jsem obětavá a bla bla bla, ale víte co? Pokud by těchhle pár řádků popostrčilo byť jen jednoho člověka ke kroku směřujícího k dárcovství kostní dřeně, tak ať a je mi to fuk.

Přesně tak, dneska jsem definitivně vstoupila do registru dárců kostní dřeně a nebylo to vůbec tak složité a bolestivé, jak jsem si původně myslela. Podepsat pár papírů, nechat si odebrat pár kapek krve a pro někoho se můžete během chvíle stát hrdinou.

Tak vzhůru do toho, udělejte ten první krok, třeba skončíte s padákem na zádech, v jiné práci v blízkosti nových a zajímavých lidí nebo v registru dárců kostní dřeně.

Tak honem! Chce to jen jeden krok – první krok.