A je po předsevzetí

Vzhledem k událostem minulého roku jsem si do nového roku 2012 dala následující předsevzetí. Přestanu číst noviny, nebudu se míchat do věcí, které se mě netýkají, nebudu se rozčilovat nad blbostí druhých a smířím se s tou mojí, vyklidím sklep, přestanu pít, nebo ho alespoň omezím na rozumné minimum a zhubnu.

Není ani půlka ledna a většina ze zmíněných předsevzetí je už pasé. S hubnutím jsem to vzdala někdy kolem druhého ledna spolu s objevem pár okoralých chlebíčků z předchozího večera. Došlo mi proto, že není zrovna moudré dávat si předsevzetí týkající se hubnutí v lednu, kdy se v mnoha českých domácnostech stále nachází pokušení v podobě okoralých chlebíčků z oslav Nového roku a pomalu tvrdnoucího vánočního cukroví. Na základě tohoto zjištění jsem se rozhodla, že na nějaké hubnutí kašlu, nebo ho alespoň přesunu někam na léto a místo toho si pochutnám na kousku uzeného bůčku, který právě opustil udírnu a dráždí moje chuťové buňky.

Nečíst noviny už jsem taky vzdala, nemůžu žít bez vůně tiskařské černi, ranního šálku smrtícího kafe a sportovní přílohy místního plátku. Tím pádem jsem bohužel porušila i předsevzetí o rozčilování se nad blbostí druhých. Skóre: Předsevzetí vs. Já. 3:0

Jsme národ pivařů, takže předsevzetí ohledně pití bylo odsouzeno k nezdaru ještě před tím, než bylo vysloveno. Z novoroční kocovinky jsem se vzpamatovávala několik dní a nebýt zásoby kyselých okurek a hrnce ,, sedminásobné “ česnekové polévky, jsem ještě dnes nepoužitelná troska s hadrem na čele.

  A co sklep? Upřímně řečeno, snaha byla, ale při pohledu na hordy starého nábytku, krabic s kýčovitým porcelánem a nenošeným oblečením jsem popadla krabici s dalšími krámy, uložila ji k ostatním, sklep zamkla a jediné co v této věci učiním je, že se pokusím na sklep zapomenout a budu doufat, že všechny ty věci zmizí sami, nebo je pohltí nějaké černá díra.

A předsevzetí? Nedávat si předsevzetí.

Šťastný nový rok milý blogeři. Rok bez předsevzetí.