Předsudky, islám a Romové na školách

Multikulturní výchova, to je, oč tu běží. To je, proč tu jsme! S šesti tematicky zaměřenými workshopy se pravidelně vydáváme na kratší i dlouhé cesty za poznáním českých škol i České republiky. Do škol vnášíme témata lidských práv, migrace, stereotypů, uprchlictví, islámu. Většinou jsme uvítáni s nadšením, se zatajeným dechem, co vlastně nabídneme a jakým způsobem téma podáme. Ve většině případů si učitelé/ky i studenti/ky provedení workshopů pochvalují, s průběhem jsou spokojeni. Každá mince má ale dvě strany.

Když vejdete do jakékoli školy, jasně cítite její nastavení, klima. Teprve v praxi jsem poznala, co tenhle pojem  vůbec znamená, do té doby definice klima školy nedávala smysl, nyní ho zřetelně vnímám. Je to komplex jevů, v nichž se zrcadlí zaměření učitelského sboru, s tím ruku v ruce jdou i postoje a chování studentů/tek. Pokud je pro učitele/ku hodnotou diskuze a vedou k ní své svěřence, kteří pak jsou schopni diskutovat o nejrůznějších tématech, pak máme připravený prostor pro sdílení a možná i pochopení. Jsou ale třídy, kde je na první pohled markantní, že jakýkoli jiný názor, než preferuje většina třídního kolektivu, je předem odsouzen k záhubě. Až žalostně chybí osobní zkušenost jednotlivců s příchozími, nicméně ani to, ani odlišný názor z naší strany ten jejich nezviklá. Ba naopak! Díky této konfrontaci, kterou berou jako útok na svou osobu, vznikne propastná bariéra, protože studenti/ky mají pocit, že si svůj názor musí zuby nehty ubránit před těmi, kteří jim předhazují „ten zvrácený jiný“ pohled a nabourávají jejich zajeté představy o světě.

Co je toho všeho příčinou, ptám se sama sebe, když se něco podobného stane? Strach z neznámého? Ano, opravdu si myslím, že jde o strach. Strach, který pramení z toho, že mladí (samozřejmě, že ne všichni) žijí v bublině, která je tak pevná jako je pevné jejich přesvědčení a jaká je jejich schopnost přijímat nové věci. K tomuto faktu se přidává vliv médií, který přesahuje snad všechno racionální, co si v hlavě uchováváme. Kdybych neznala žádného cizince/cizinku z mimoevropských zemí, asi bych na základě všech těch negativních zpráv, které kolem sebe slyším, také cítila hrozbu. Ale co mám cítit, když vím a vidím, že to všechno může být trochu jinak.

I ve škole je důležité témata zobrazovat z různých pohledů. Osobní zkušenost totiž ve školách chybí, často je nahrazována schematickými popisy jednotlivých kultur, jejich zvyků, hodnot a ty nám jsou pak podsouvány jako dogma. Už se na člověka bohužel nepohlíží jako na individualitu, osobnost, která je jedinečná sama o sobě.

Nejpalčivějšími tématy v české společnosti, což se samozřejmě promítá i do škol, zůstávají Romové/Romky a nově se začíná projevovat téma islámu jako hrozba v očích studentů/tek. Ano, objevují se tendence, kdy jsou na denním pořádku negativní výpady proti Romům/Romkám. Studující často směšují cizince a cizinky s lidmi romského původu a myslí si, že právě oni představují nejvíce cizinců a cizinek v ČR. Předsudky se upevňují, když učitelé pouští filmy typu Bez dcerky neodejdu a prezentují džihád jako jedinou formu islámu. Předsudky jsou mezi námi, s námi. Umožňují nám se rychleji orientovat v dnešním rychle tepajícím světě. Ale je důležité, když si je uvědomujeme a pracujeme s nimi.
Workshopový maraton, na který jsme se vydali, doběhneme do konce, jak úspěšný pro nás bude, to je otázka budoucnosti. Zatím jen vím, že jsme tu, abychom diskutovali. To je, oč tu běží.

Radka Vejrychová
koordinátorka vzdělávacích aktivit