Porod je také sexuálním zážitkem

O tom, že porod je v životě ženy zásadním zážitkem jsme všichni slyšeli a četli už mnohokrát. To, že porod je v životě každého člověka zásadním zážitkem, si už běžně neuvědomí úplně každý. A to, že každý porod je pro ženu hluboce intimní záležitostí ovlivňující její další sexuální život, to se většinou přejde tím, že když je to intimní, tak ať si to každý řeší sám. O tom jakou má dnes žena možnost svůj porod ovlivnit, se baví snad jen ženy právě těhotné, porodivší či aktivně dítě plánující (a to ještě ani zdaleka ne všechny). V této diskuzi jim asistuje hrstka odborníků a odbornic, případně aktivistů a aktivistek. Většina lidí bere porod jakou hotovou věc, která se jednou, dvakrát, případně víckrát přetrpí v porodnici a je to. Dítě je na světě a rodiče jsou většinou šťastní a spokojení.

Je tomu tak vždycky? Anebo se objeví ženy, které se po „bezproblémovém” porodu cítí špatně a nezmizí to ani po šestinedělí, kdy jsou takové nálady “jakoby” v pořádku? No jo - porod bolí, to přece ví každý, tak se to hold musí vydržet a pak si to člověk ještě chvíli pamatuje a tak to prostě je. Je to ale skutečně pouze takto? Není v tom nějaký háček? Proč je činnost spojená s narozením nového člověka tak bolestivá a nepříjemná? Je to tak opravdu nutné?

Ráda bych s těmito domněnkami ještě trošku polemizovala. V prvé řadě je důležité si uvědomit, že porod je přirozená záležitost, denně se rodí tisíce dětí, vždy se rodilo a zatím to vypadá, že se ještě nějakou dobu rodit bude…. V této souvislosti je pak zvláštní, že rodička ve chvíli kdy přijede porodnice, se automaticky stává pacientkou. V pozici pacienta/ky má téměř každý z nás jistý respekt a někteří z nás i strach z doktora či doktorky a vůbec personálu porodnice. Představme si, jak bychom se asi cítili, kdyby nad námi při milování stál někdo, kdo by dohlížel „a když tak pomohl, aby to šlo rychleji“. A porod je něco velmi blízkého milování, jak zdůrazňuje legenda francouzského porodnictví Michal Odent (Znovuzrozený porod, 2000), porod je vlastně druhý konec toho stejného procesu. Pocit bezpečí, intimity a vlastní svobody rozhodovat o svém těle, je tedy už z logiky věci pro porod velmi zásadní. Otázkou zůstává, zdali dnes ženy tyto pocity při svých porodech zažívají? Ne vždy. Velká pozornost je dnes věnována fyzickému stavu našich těl a tělíček našich dětí, jak je to ale s tou psychickou stránkou?

V poslední době se začíná mluvit o důležitosti tzv.: „bondingu“ (vazbě dítěte a matky v prvních minutách, hodinách a dnech), psychického a sexuálního zážitku porodu pro ženu, i o mužské zkušenosti s porodem. Všechna tato témata se pomalu vylupují ze schránky přísně utajovaných, intimních, tabuizovaných zážitků, o kterých se na veřejnosti dosud mluvilo málo. To vše jistě povede k otevřenější diskuzi a snad i k větším možnostem volby - místa porodu, polohy, zákroku u porodu a po něm, atd.

K tomu, aby to vše bylo možné, už přispívají mnozí. Ve světovém měřítku je teď jednou z novinek debata o tzv.: “orgasmickém porodu”, kterou vyvolala Debra Pascali Bonaro autorka filmu Orgasmický porod. Tato debata se pomalu dostává i k nám spolu s dalšími “pro-porodními” aktivitami. V České republice během posledních 10 let vyšlo množství zajímavých knih od legendární Zdravé těhotenství a přirozený porod od Ingeborg Stadelman, přes Porod s Dulou až k nedávno vydané knize Aktivní porod a dlouho očekávanému a stále chystanému vydání přelomové knihy Iny May Gaskin Spirituální porodnictví. Během těchto posledních 10 letech se u nás také etablovala pozice duly, jako nelékařského doprovodu k porodu v podání profesní organizace Česká asociace dul s několika desítkami členek. I porodní asistenkty poslední dobou bojují za větší respekt k jejich povolání a možnost vést porody samy, stejně tak jak to dělají jejich kolegyně nejen na západě.

Svou pozici osoby zodpovědné za porod si dnes ale musí obhájit především samy rodící ženy. Nenechme je v tom ale samotné. Tvrdě bojovaly o svá práva už dost a přeci jen - rodíme se všichni. Většina z nás bude jednou rodit, či přihlížet porodu svých dětí. Proto nebuďme lhostejní a respektujme porod jako přirozený proces v režiji především ženy a jejího dítěte spolu s Celovětovým týdnem respektu k porodu, který začíná právě dnes.

Zora Javorská,
Autorka je jednou z organizátorek Světového týdne respektu k porodu v Brně (www.aktivnirodicovstvi.cz/respekt-k-porodu) a současně ve výcviku dul.