Když nekontroluje veterinární správa, kdo bude kontrolovat ji?

Státní veterinární správa byla zřízena veterinárním zákonem již před 14 lety. Jejím úkolem je mimo jiné i ochrana pohody zvířat a ochrana před jejich týráním. Tak se to alespoň dozvídáme z oficiálních stránek této instituce. Je tomu ovšem skutečně tak?

Mnohým lidem leží právem v žaludku zejména fakt, že kontroly veterinární správy jsou často hlášeny předem. Je tedy jasné, že do příchodu pracovníků veterinární správy se případné závady odstraní, prostory pro zvířata se uklidí, doplní se krmivo, vymění voda a velkochov se tak může zdát jako zařízené, čisté a komfortní místo, ideální pro chov zvířat. Veterinární správa tedy v drtivé většině z těchto důvodů žádné nedostatky v  chovech neshledá a chovatelé tedy mohou beztrestně držet„svá“ zvířata ve špatných podmínkách dál.

Argumentace o problému možného nezastižení chovatele v případě neohlášené kontroly se jeví jako lichá. Není přeci možné, aby chovatel (zejména většího počtu zvířat) ponechal po delší dobu zvířata bez dozoru. V případě nepřítomnosti by měl vždy pověřit dohledem kvalifikovanou a zkušenou osobu, která jej bude zastupovat. Neměla by nikdy nastat situace, že budou zvířata po delší dobu ponechána bez dozoru, zejména v případě uzavřených velkochovů, kde nemají zvířata možnost výběhu.

Kromě kontrol jsou ovšem rovněž důležité následné sankce při nedodržování legislativy, a to se týká zejména opakovaného porušování zákona. Jsou-li při kontrole zjištěny nedostatky a chovatel je ani po výzvě neodstraní, je potom na místě, aby bylo veterinární správě legislativně umožněno kromě uložení pokuty i odebrání zvířat. Pokud veterinární správa zjistí týrání zvířat, měla by být „chovateli“ navíc tato činnost doživotně zakázána. K čemu by jinak byly kontroly, které sice zjistí porušení právních předpisů, nařídí jejich odstranění, avšak k žádné nápravě ve skutečnosti nedojde?

V současné době se tak zdá, že zákon i všechny kontroly chrání spíše chovatele, nežli samotná zvířata. Jak by jinak bylo možné, že se kontrolu nepodaří uskutečnit z důvodu, že dotyčný se jí vyhýbá? Nedávno jsem se v jednom článku například dočetla, že podle ředitele krajské veterinární správy Zdeňka Císaře čeká chovatele z okresu Rakovník opakovaná kontrola, které se však dotyčný vyhýbá, a tak je možné, že se kontrolu nepodaří vůbec uskutečnit.[1] Neměl by snad mít tento dozorový orgán dostatečnou pravomoc na to, aby k těmto situacím nemohlo docházet? Jistě by bylo vhodné zamyslet se nad některými legislativními změnami v oblasti kontroly chovů, které by přispěly ke skutečné ochraně důstojného života zvířat a jejich potřeb.

Mnohdy však také nastane situace, že veterinární správa nevěnuje ohlášenému týrání zvířat dostatečnou pozornost, jako tomu bylo např. v Rousínově u případu týrání 65 koní. Krajská veterinární správa se sice o případu dozvěděla již koncem roku 2011, ovšem situace se pořádně začala řešit až nedávno. Letos v červenci při kontrole „farmy“ zjistila, že se situace ještě víc zhoršila.”[2]  Šéf středočeské krajské veterinární správy Zdeněk Císař uvedl, že na místě našli několik uhynulých zvířat a u ostatních zvířat bylo zřejmé, že trpí hlady. Podle horní hranice trestní sazby, uvedené v trestním zákoníku[3], hrozí sice majitelce koní odnětí svobody až na 5 let. Avšak s ohledem na skutečné „tresty“, jež jsou v těchto případech udělovány, bude zřejmě i zde postih pouze symbolický, pokud vůbec. A lidé tak mohou zvířata týrat beztrestně dál.

Těmto zvířatům už bohužel život nevrátíme. Naše společnost by však měla k této problematice zaujmout jasné negativní stanovisko a snažit se podniknout společně takové kroky, aby k podobným situacím již nedocházelo. Měli bychom dát našim zákonodárcům i orgánům exekutivy jasně najevo, že i v současné situaci v naší zemi nám nejsou osudy zvířat lhostejné. A pokud jsme svědky špatného zacházení se zvířaty, nemělo by nás to nechat chladné. Když veterinární správa nekontroluje tak, jak má, měli bychom se my ostatní snažit situaci řešit, být neústupní a požadovat po kompetentních orgánech, aby učinili opatření, vedoucí k nápravě.

[1] Viz článek „Chovatelé zvířat chybují při péči i evidenci“, uveřejněný dne 12. 7. 2013 v Pražském deníku.

[2] Článek „Naděje pro týrané koně“, uveřejněný dne 19. 10. 2013 v časopisu Moje rodina.

[3] Ustanovení § 302 odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.