Indie, země mužů?

Zatímco u nás se řeší amnestie, kdesi ve světě se řeší trest smrti. Když jsem ve středu položil na facebooku NESEHNUTÍ otázku, zda je větší téma znásilnění indické studentky nebo „naše“ prezidentské volby, dostal jsem několik různých odpovědí. Nejvíce mě zaujala jedna z nich: „…Nad děním v Indii se můžeme tak maximálně pohoršovat. Kdo z nás byl v Indii? Kdo zná tamní poměry?...“. Já tam byl.

Ne sice dost dlouho na to, abych mohl říci, že znám místní poměry, ale za to pouze dva dny než se onen čin stal. To mě vyprovokovalo k těmto řádkům. Indie je krásná a velmi rozporuplná země a o místním obyvatelstvu platí prakticky totéž. Lidé zde nejsou ani dobří, ani špatní, ani něco mezi tím. Jejich chování se jeví z „našeho evropského“ pohledu jako nepochopitelné. Rostou zde snad všechny koření, které se dají běžně koupit. Přírodní cestou se zde vyrábějí všechny barvy, které si dokážete představit – a stejné je to i s lidmi. V Indii ve veřejném prostoru ženy prakticky nepotkáte. Až na dvě výjimky. První z nich jsou muslimské čtvrti, kde se ženy pohybují, za to zahalené doslova od hlavy až k patě. Druhou z nich jsou malé holčičky, které se snaží vydělat alespoň pár rupií prodejem nejrůznějších věnců, plovoucích svíček a vůbec všeho možného, na co se dají zdarma sehnat suroviny a přes noc z toho něco vyrobit. Tyto holčičky potkáte už v pět ráno ve varanáských ghátech, stejně tak v i v deset večer. Ty stejné. Ty šťastnější mají možnost mezi tím jít alespoň na pár hodin do školy, většina z nich však tuto možnost nemá.
To muži jsou ti, které tu potkáte na každém kroku, zastávající nejrůznější profese – od prodeje koření, přes pradláky, rikšáky až po „šiče“. Všude samí muži. Ač sám rozhodně nejsem milovníkem feminismu, připadalo mi to poněkud nepřirozené a hrůzu nahánějící. Do této kultury, kde se zároveň v posledních pár stech letech o sexualitě ve veřejném prostoru příliš nemluvilo, vstoupila vlna hollywoodských filmů plných otevřené erotiky a sexuality. To dokáže se společností, kde na ulici ale i v kině potkáváte skoro samé muže, docela zamávat.
Ve většině turistických průvodců najdete varování před sexuálním obtěžováním, zejména pak právě s kombinací návštěvy kina. Zejména pro „západní“ turistky je sexuální obtěžování (obvykle však „pouze“ verbální) každodenní záležitostí, bez kterého si v podstatě nemůžete ani zajít na jídlo. Na druhou stranu míra znásilnění je v Indii je nižší než u nás. Alespoň těch nahlášených.
Odlišností je ale právě výskyt velkého počtu skupinových znásilnění. Problémem je zde spíše široká tolerance k tomuto chování, ale i banalizace těchto činů. Jak jinak si vysvětlit, že v indické vládě může být aktivních několik politiků obviněných ze znásilnění. Výjimkou ani není to, že policisté přesvědčují oběť, aby se za násilníka provdala a předešla tak „společenské újmě“. Vlna protestů, jež se zvedla po smrti hromadně znásilněné studentky z 16. prosince loňského roku, dává naději, že společenská tolerance sexuálního násilí skončila. Rovněž už jen fakt, že ženy v Indii masově vyrazily do tradičně mužských ulic, dává naději, že se skutečně něco změní. Časem. 



Autor pracuje v Nesehnutí