Bezesné noci pro Ukrajinu: Noc první, aneb noc jako Brno (1. díl)
Několik posledních měsíců asistujeme lidem na útěku před válkou, zajišťujeme materiální pomoc, podporujeme ukrajinská nezávislá média nebo organizujeme setkání ukrajinských obránkyň lidských práv s významnými českými osobnostmi. A to je stále jen výsek z našich aktivit. Pomáháme doslova ve dne v noci. Každý den přibude jeden malý zajímavý příběh. A občas přibude i v noci.
Náš kolega Martin Hyťha sepsal tři takové noční příběhy, o které bychom se s vámi chtěli podělit. Tady je první z nich. Odehrává se v polovině března, kdy NESEHNUTÍ zorganizovalo svou první evakuaci válečných uprchlíků*ic z Ukrajiny.
Noc první, aneb noc jako Brno
Náš čtyřčlenný tým se rozdělil do dvojic. Jedna už předchozí noci vyrazila v prázdném autobuse na ukrajinsko-polské hranice. Tam vyzvedává skupinu téměř padesáti lidí, kteří jsou na útěku před válkou. Jde z velké části o ženy z ohroženého etnika Krymských Tatarek. Já s kolegyní skupinu převezmeme na brněnském výstavišti, kde sídlí Krajské asistenční centrum pomoci Ukrajině. Jak to na místě vypadá a funguje jsme zjistili už odpoledne, kdy jsme se zúčastnili krátkého školení, které nám má pomoci skupinu co nejrychleji odbavit. Nebo v to alespoň věříme, v oblasti evakuace válečných uprchlíků*ic to bude naše první zkušenost.
Čekáme na signál v kanceláři NESEHNUTÍ. Kolegyně si dokonce přinesla spacák, kdyby se příjezd autobusu opozdil. Nepotřebovala ho, spacák ale své využití nakonec našel. O pár dní později jsme ho totiž omylem přibalili k třem desítkám dalších spacáků od spřátelené organizace Arnika, které jsme pomáhali dopravit do Ukrajiny. Skončil pravděpodobně v Dnipru nebo v Záporoží.
Po půlnoci volá kolega: Asi tak za hodinku jsme u vás. Jeho výraz, když o šedesát minut později skutečně vystupuje z autobusu, je jasnou předzvěstí toho, co nás čeká. Je v něm únava, napětí a také stav, do kterého se dostanete, když celý den odpovídáte na desítky otázek, z nichž na řadu bohužel neznáte odpověď. Zjevná je také úleva, že si po dvaceti hodinách na cestě může konečně odpočinout. Vykládáme z autobusu zbylé svačiny od potravinové banky a seznamujeme se s koordinátorkou skupiny, která je naší nadějí na efektivní komunikaci. Při tom se na nás upírá pozornost filmařů*ek z Remízku, kteří o evakuaci natáčí reportáž, a hlavně desítek unavených lidí, kteří potřebují v neznámém prostředí najít odpovědi na spoustu otázek. Skutečnost, že ještě než si odpočinou, musí projít registračním procesem, je navíc příliš neuklidňuje.
Máme příbuzné v Německu, jaké jsou tam podmínky pro uprchlíky? Když teď požádáme o humanitární vízum, můžeme tam později odjet? A jakým vlakem? A kde můžeme dneska přespat?
To je jen zlomek otázek, na které neznáme odpověď nejen my, ale v tuto chvíli ani nikdo jiný na výstavišti. A tak se snažíme soustředit na to, kvůli čemu jsme přišli – tlumočíme a pomáháme s vyplňováním formulářů. První odbavujeme starší lidi, rodiny s malými dětmi nebo viditelně nemocné. Asi po hodině se, i přes příval otázek, které bez ustání přicházely vždy alespoň od tří lidí najednou, daří vypravit většinu příchozích alespoň na první stanoviště, kde dostanou víza.
Další hodiny trávíme pobíháním po jednotlivých stanovištích a tlumočíme, kde je potřeba. Průnik jazykových znalostí evakuovaných lidí a přítomných zaměstnanců*kyň je minimální, byť ti, kterým to věk předurčuje, oprašují alespoň základy ruštiny ze školy. Všudypřítomné napětí houstne na závěrečném stanovišti – ubytovací kapacity v Brně jsou plné. Lidé tak budou rozvezeni do nejrůznějších, často zapomenutých koutů Jihomoravského kraje. Pro několik posledních uprchlíků*ic už nezbylo místo vůbec.
Ubytování už není! Vyhlašují lakonicky do davu jinak navzdory pokročilé hodině poměrně příjemní hasiči. V rámci prostoru, který nám dává role tlumočníků, se toto sdělení snažíme přetvořit do diplomatičtější podoby. Jako by to snad šlo. Lidé, na které se nedostalo, se odevzdaně odebírají na provizorní lehátka. My zatím dáváme poslední rady rodině, která se rozhodla pokračovat do Německa. Humanitární vízum si raději nevyřídila, a tudíž zůstává bez lehátek. Do rána už ale stejně moc času nezbývá.
Když na kole odjíždím domů, jsou čtyři ráno. Před očima se mi míhají útržky situací a emocí z výstaviště. Zoufalství. Odevzdanost. Únava a vztek. Tohle bylo padesát lidí. Další miliony jsou nyní v pohybu. Je vůbec možné si představit, kolik utrpení dokáže způsobit diktátor a jeho nohsledi? A dá se s tím nějak vypořádat? Otázky se rozpouštějí v ranním úsvitu. Bez odpovědí.
Chceme na tomto místě poděkovat všem, kdo s námi podporují ukrajinskou občanskou společnost. Díky vašemu zapojení můžeme pomáhat aktivním lidem na Ukrajině, kteří pomocnou ruku dále podávají každému, kdo ji potřebuje. Ačkoliv pozornost věnovaná ruské invazi do Ukrajiny slábne, situace v zemi se nezlepšuje. Dokazuje to například dlouhý seznam potřeb našich partnerů, mezi kterými jsou i potřeby naprosto základní, jako je pitná voda nebo třeba sůl. Jakákoliv vaše pomoc může mít zásadní dopad na konkrétní lidské životy, Proto vás prosíme, abyste zvážili další podporu NESEHNUTÍ, nebo jiných organizací, které v Ukrajině pomáhají.
NESEHNUTÍ
Jaké to je, když jste ve válce?
Loni na podzim se znovu rozhořel spící konflikt mezi Arménií a Ázerbájdžánem o oblast Náhorního Karabachu. Jaké to je, když vám za okny zuří válka? Zeptali jsme se dlouhodobé spolupracovnice NESEHNUTÍ z Jerevanu.
NESEHNUTÍ
Na vegany jsem už alergickej
Při sledování střetů a debat týkajících se zvířecích práv a veganství lze získat dojem, že jsou od sebe oba tábory zastávající buď karnistickou, nebo veganskou ideologii odděleny nepřeklenutelnou řekou. Je tomu opravdu tak?
NESEHNUTÍ
Věci, které nevidíme v mainstreamovém pornu
Pokračování článku “Co chybí mladým lidem v sexuální výchově?” Obrazy, se kterými se dospívající v porno filmech setkávají, ovlivňují jejich vnímání svého vlastního těla. Jak by měla probíhat reflexe reality pornografie?
NESEHNUTÍ
Co chybí mladým lidem v sexuální výchově?
Mladým lidem není jasné, kdo a za jakých okolností dává souhlas s fyzickým intimním kontaktem. Jakým způsobem by to mělo probíhat?
NESEHNUTÍ
Korona vs. Ema aneb Dobrovolnictví za časů korony
Ema je dobrovolnice ze Slovenska, která pomalu končí svou roční Evropskou dobrovolnou službu v NESEHNUTÍ. Jaké to je, když vám najednou do cesty skočí korona?
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
V Břeclavi na chlapce spadla branka, na následky zranění zemřel
V Břeclavi ve středu v podvečer po úrazu na hřišti zemřel dvanáctiletý chlapec. Policie okolnosti...
Řidič Porsche srazil ve Vysočanech ženu s kočárkem, ta utrpěla vážná zranění
V pražských Vysočanech sjel řidič automobilu ze silnice a srazil ženu s kočárkem. Podle mluvčího...
Školák měl v osmi letech dvě mrtvice. Nemocných dětí od covidu přibývá
Premium Netušili jsme, že mrtvici mohou dostat i děti, říkají rodiče těch, které to zažily. Některé dokonce...
Silný vítr komplikuje dopravu. Z Havlíčkova Brodu nejezdí vlaky na dvou tratích
Silný vítr potrápil hlavně řidiče na Pardubicku. Z důvodu pádu několika stromů museli policisté...
Prodej atraktivniho bytu 3+1 se zahrádkou
Dvořákova, Frýdlant, okres Liberec
3 300 000 Kč
- Počet článků 180
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1237x