Angažovanost je když....

Svoboda*zodpovědnost*angažovanost Pod tímto názvem jsme minulý čtvrtek 28.4 2011 na Fakultě sociálních studií otevřeli výstavu zaměřenou právě narůzné formy občanských iniciativ, které mohou být za takové považovány.

A protože jsme NESEHNUTÍ, tak jsme se zaměřili především na ty aktivity, které sami podporujeme a do kterých se spolu s našimi dobrovolníky a dobrovolnicemi nejčastěji zapojujeme. Výstava proto ukazovala, jak slavíme Mikuláše s dětmi z azylových a imigračních rodin, jak akční skupina Jídlo místo zbraní rozdává jídlo bezdomovcům a bezdomovkyním v centru Brna, nebo také jak upozorňujeme na sexismus v reklamách či protestujeme proti nelegální výstavbě hypermarketu v Ivanovicích.

Před výstavou jsem dumala nad tím, jak může být něco tak pomíjivého a okem nezachytitelného jako je zodpovědnost či angažovanost zachyceno na fotografický papír. Nevím, jak toho fotograf Ondra Zvěřina dosáhl, ale dle mého osobního úsudku se mu to povedlo a to navíc citlivě. Nejenže jsem se jako pozorovatelka mohla vcítit do zobrazovaných událostí a aspoň zprostředkovaně si užít jejich atmosféru, dostala jsem i chuť tu atmosféru prožít na vlastní kůži. Stát se na chvíli čertem či andělem na Mikulášské nadílce nebo běžet po eskalátoru s piketou upozorňující na sexismus na okolních reklamách. Zkrátka a prostě z reflexivního zpytování sebe sama jsem dospěla k názoru, že výstava je prostě skvělá – protože funguje.

Den poté…

V pátek jsem jela reprezentovat naši organizaci na veletrh neziskových organizací NGO market do Prahy, jehož letošním společným tématem bylo dobrovolnictví. Po úmorné cestě autobusem jsem byla ráda, že jsem dorazila na místo. Náš stánek byl umístěn v prvním patře v galerii, měli jsme číslo 150 ze 152 vystavujících organizací, na vystavovací panel se nám vlezl jen jeden propagační plakát a náš stolek byl zoufale malý. No jo, když jste náhradníci, nemůžete si vyskakovat. Byla jsem zvědavá, kolik přijde lidí a zdali bude mít někdo zájem dozvědět se něco a malé neziskové organizaci z Brna. Popravdě jsem byla dosti překvapená. Čekala jsem vlahé reakce a zdvořilé přijmutí informačních materiálů, které za rohem možná zahodí do koše. Místo toho ale k našemu stánku zavítali mladí lidé zajímající se o svět kolem sebe ať už z ekologického či sociálního hlediska, kteří chtěli dostat informace, a občas z toho vyplynuly zajímavé a podnětné diskuze. Letáčky byly rozebrány, a tak jsem psala webové adresy na kousky papíru.

Tři dny poté – 1.máj

Jak kdysi řekl filozof Edmund Burke:„Největší chybu dělá ten, kdo nedělá nic v domnění, že to málo, co udělat může, je bezvýznamné,“

Slovník cizích slov definuje angažovanost jako „aktivní účast a spolupráci na řešení problémů v různých sférách společenského života.“ Uznávaný sociolog Ladislav Holý dodává, že typický český člověk vidí sama sebe jako malého, bezmocného tvora, se kterým si pohrávají všemocné síly, proti kterým nemá žádnou možnost obrany. Jsem ráda, že 1. května 2011 se nejméně 1000 lidí rozhodlo nebýt bezmocnými, že se nenechali zastrašit neonacistickou propagandou a shromáždili se v tak hojném počtu v centru Brna k pokojné blokádě neonacistiského pochodu. Byla jsem tam s nimi. Lidé mezi sebou chodili, usmívali se a zdravili. Postávali nebo posedávali v kroužcích a rozebírali, co se děje a jak co nejobezřetněji jednat, aby vše dobře dopadlo. Jsem ráda, že počtem přítomných se nám podařilo upozornit na to, že blokáda byla podpořena všemi různými občany a občankami různých věkových, sociálních a vzdělanostních skupin a že blokování šíření neonacistické ideologie je zájmem nejširší veřejnosti. Nejsem ráda, že média opět tuto akci vylíčila jako střet radikálů a extrémistů, protože těch na straně blokády byla jen zanedbatelná hrstka.

Čtyři dny - tři různé akce - jeden společný cíl.

I přesto, že se cítím spíše jako realistka, trochu s nádechem pesimismu dokořeněného skepticismem mám po minulém víkendu příjemný pocit. Pro mnohé se asi nic moc nestalo, nic zásadního se nezměnilo, nic zajímavého se neudálo. Já jsem prožila čtyři dny naplno. Skrze výstavu o angažovanosti jsem mohla být na chvíli andělem pro hodné děti nebo v parku rozdávat jídlo bezdomovcům a bezdomovkyním. Na veletrhu jsem se seznámila se s naší možnou novou dobrovolnicí Klárkou, několika lidem pomohla najít odpovědi na jejich otázky a ochutnala fair trade kávu. Vyjádřila jsem svůj názor veřejně a byla jsem blokovat. Byla jsem sama sebou.