O víkendu se mě manžel zeptal: „Jak se cítíš?“ „Fajn, proč?,“ odpověděla jsem. „No už ti táhne na čtyřicet, přece jen už nejsi nejmladší…“ „Víš co, miláčku, lidé v tomhle věku mi vždycky připadali už staří. Já se cítím skvěle, mám radost ze života, jsem plná nápadů a elánu. Užívám si každý den a jsem šťastná za to, co je i co bude.“
Tato odpověď ho překvapila, ale vlastně na ni nebylo co říct, takže diskuze byla u konce. Ale mně to připomnělo, že by bylo dobré udělat nějakou menší narozeninovou oslavu se svými zaměstnanci. A to i přesto, že čtyřicet mi bude až za tři roky. Takže to není zase tak hrozné…
Vzpomněla jsem si na oslavu svých narozenin, kterou připravili mí někdejší zaměstnanci na Ukrajině. Přichystali pro mě krásné překvapení – velkou vyzdobenou tabuli, kam každý přispěl svou domácí specialitou. Bylo nás asi třicet a já měla čestné místo v čele stolu. A pak přišel zlatý hřeb večera – dezert. Bylo to poprvé v životě, kdy jsem se nad zmrzlinovým pohárem červenala až na zadku :-) Dámy z kuchyně mi udělaly speciální „banana split“ – ovšem s banánem ve vertikální poloze, se dvěma kopečky zmrzliny po stranách a čokoládou umístěnou na samém „banánovém vrcholu“.
Asi tušíte, co to mělo připomínat… A já jsem pochopitelně musela zmrzlinový pohár sníst pouze pomocí pusy, takže si dokážete představit, jak to vypadalo. Ale také musím říct, že kolegové mě v tom nenechali a všem přítomným dámám udělali stejný pohár.
Byla to asi nejzábavnější narozeninová oslava, jakou jsem kdy zažila. Ale říkám si, že když starý člověk je jako dítě, možná bude ještě příležitost chovat se jak puberťák :-)
