Pes v pubertě

Mám pocit, že je to podobné jako u kluků. Náš Fík přestává poslouchat. I přesto, že donedávna byl hodný a poslušný. Teď mě ignoruje nebo na mě alespoň hodí pohled „co zase?“. Na zavolání nereaguje, a pokud ano, obvykle jen krátkým podíváním, po kterém následuje útěk někam pryč. Ach jo.

Dříve milované aktivity ho nezajímají, raději si lehne na zem a znuděně se dívá „do blba“. Při jakékoliv příležitosti vezme nohy na ramena a navštěvuje všechny feny po okolí. Občas si na dva nebo tři dny dokonce najde náhradní rodinu, kde se nechá hladit, hýčkat a krmit jen masem a jinými lahůdkami. Podle slov těchhle dočasných majitelů se mu nejvíce líbí v posteli nebo na gauči… A když ho bez sebe strachy konečně najdeme, jako by byl zklamaný, že se musí vrátit domů.

Tam, kde se musí poslouchat, totiž dostává jen granule a spí ve svém pelíšku. Naposledy se na mě díval, jestli to opravdu myslím vážně, že jedeme domů a on má vyskočit do kufru auta. Ten zoufalý výraz se nedá popsat.

No, nedá se nic dělat, jednou je to náš pes a člen rodiny, tak se musí leccos skousnout. Třeba i jeho příšerná puberta. Jen pevně doufám, že nebude trvat věčně a že mě to nečeká i s ostatními chlapy v domě – druhým psem, kocourem a synem. :-)