O mašince a druhých Vánocích

Mám krásného dvouletého syna Honzíka. Už je to pořádný chytrolín a brebta, kterého je plný dům. Celá rodina se moc těšila na Štědrý večer. Vše jsem měla skvěle naplánované, dopoledne jsme se Honzíkovi všichni věnovali (abychom ho co nejvíce utahali) a po obědě ho dali spinkat.

Pak nastalo hemžení a intenzivní práce: Sestavili jsme umělý vánoční stromek – na živý jsme si netroufli vzhledem k našemu zvířectvu, které po všem šplhá a cokoliv ochutnává. Nádherně jsme ho ozdobili a dali pod něj dárky. Dopolední plán vyšel, Honzík spal bezmála dvě a půl hodiny. Když se probudil, bylo už vše připravené. Šla jsem s ním po schodech dolů. Okamžitě si všiml stromečku. Zkoumavě si ho prohlížel a po chvíli řekl: „Nefunguje.“ Stromek jsme schválně nerozsvítili a náš malý inženýr zhodnotil, že Ježíšek sice přinesl stromeček, ale když nesvítí, tak ho vlastně nezajímá.

Vysvětlili jsme mu, že Ježíšek přijde ještě jednou s dárečky. Pak jsme si šli hrát do pokojíku a začala se připravovat štědrovečerní večeře. Večer jsme zhasli celý dům a… Za chvíli zazvonil Ježíšek na zvoneček. Nový zvuk! To Honzíka moc zaujalo. Manžel rozsvítil stromek a dal pod něj dárky, já vzala Honzíka do náručí a nesla ho po schodech dolů. Měl spokojené a rozzářené oči. Natáhl ručičku a ukázal prstíkem: „Funguje. Šítí!“ (svítí). „Podívej se, kolik je tu dárků,“ zašeptala jsem mu do ouška. Ale Honzík nic, chtěl si na stromeček sáhnout. Tak jsme rozhrnuli dárky a Honzík začal osahávat jednu elektrickou svíčku za druhou. Byl naprosto nadšený. Po chvíli se na mě podíval se slovem „pálí“. „Když žárovičky dlouho svítí, zahřejí se a pálí. To je v pořádku,“ uklidnila jsem ho. Spokojeně pokýval hlavou, pak se na nás všechny otočil, udělal ručičkou pápá, řekl „hrát“ a vykročil směrem ke schodům, aby pokračoval ve hře s autíčkem.

Celá rodina stála a koukala. Tohle jsme opravdu nečekali. Barevné krabice s mašlemi našeho malého génia prostě nezaujaly. Dárky byly zabalené. A to byla evidentně chyba. „Možná je v některém mašinka,“ prohlásila jsem. To zabralo! Zbystřil a otočil se. Vzala jsem do ruky největší krabici a rozbalila ji. Stavebnice Duplo s elektrickou mašinkou, vagónky, panáčci a ostatní důležité věci jako pumpa, která dělá glo glo… To vše je dodneška NEJ hračkou a jak si vzpomínám, Honzík se vlastně celý Štědrý večer k žádnému jinému dárku ani nedostal.

Asi po hodině, kdy celá rodina skládala koleje, jsme rozbalovali i dárky pro ostatní členy rodiny. Druhý den ráno našel Honzík pod stromečkem zbývající dárky. A měl tak druhé Vánoce! Takže vlastně naprosto dokonalé…