- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Za těch několik hodin se v čekárně vystřídalo mnoho pacientů. Převážně starší osoby, penzisté. Většinou šlo o páry. Muži byli oblečení do kalhot a košile – kostkované, jakou si pamatuji od svého dědečka. Dámy byly velmi hezky upravené, čistě oblečené, s kabelkou přes ruku. A v kabelce měly vše, co potřebovaly pro sebe i svého muže. Většina z nich své partnery bravurně navigovala, pouhým pokynutím ruky nebo pohybem hlavy. Nebo jen podávaly či si braly od partnera různé věci jako pití, kapesník, vlhčený ubrousek, dokumenty k doktorovi. Bylo neuvěřitelné, jak byli senioři sehraní a milí ke svým protějškům. Většinou jeden doprovázel druhého, aby nemusel k lékaři samotný. Pozorné…
Právě tady jsem si uvědomila, jak je hezké, když člověk není na stará kolena sám. Jak moc jsem ráda, že mám svého muže. Protože věřím, že i já jednou budu chtít, aby mne vzal za ruku... Já se za to o něj budu starat a budeme rádi, že se máme.
Další články autora |
Antonína Dvořáka, Kolín - Kolín II
14 000 Kč/měsíc