Zákaz kouření v restauracích

Mohou vládnoucí "osvícení" úředníci pod nejrůznějšími záminkami zakazovat či přikazovat, jak se svobodní občané mají chovat?

Nedovedu si představit, jak si vláda či parlament může dovolit zákonem zasáhnout do práv soukromých majitelů restaurací. Restaurace je přece prostor v soukromém vlastnictví, který jeho majitel pouze dobrovolně zpřístupní veřejnosti, za účelem zisku z konzumovaných jídel a nápojů. Tyto prostory jsou ale pořád v jeho soukromém majetku. Nikdo mu přece nemůže zákonem přikazovat, zda má mít podlahu dřevěnou nebo pokrytou kobercem, zda má mít židle skládací nebo čalouněné, zda má mít stěny vymalované modře nebo zeleně, zda má topit elektřinou, plynem nebo přikládat uhlí do kamen, zda má nabízet vepřové, hovězí nebo ryby. Nemůže mu tedy ani přikázat, zda uvnitř jeho soukromých prostorů (i když přístupných veřejnosti) musí vyhlásit zákaz kouření. Toto rozhodování je čistě na majiteli, kterému nezbývá, než se řídit pravidly konkurence – čím více bude restaurací kuřáckých, tím více poroste počet nekuřáckých, to je přece zákon trhu. Každý si zařídí restauraci takovou, o které bude přesvědčen, že mu přinese větší zisky. Takže věřím, že by se tento problém přirozenou cestou, bez zákazů a příkazů samovolně ustálil.

Ono totiž vůbec nejde o zdraví občanů, to je jen politická záminka. Jde o plíživý návrat socialismu (díky levicovému vzoru EU), kdy jediným cílem mocných je zakazovat, přikazovat, regulovat, předepisovat. Ona se záminka vždycky najde (zdraví občanů, péče zelených o životní prostředí, regulace zemědělské výroby atd.). Říká se tomu sociální inženýrství, kdy se "osvícení" politici rozhodnou pod nejrůznějšími záminkami řídit svět, tedy vnucovat občanům vše, co je podle jejich názoru pro ně dobré. Toho jsme si dostatečně užili v dobách reálného socialismu. Neměli bychom zapomínat na to důležité - že stát (zastupovaný mocnými úředníky) má právo zakazovat a přikazovat pouze v prostorách veřejných, které má ve svém vlastnictví. Jinde jen se souhlasem majitele. To bychom si měli pečlivě ohlídat, to má přímou návaznost na svobodu jednotlivce, tedy na svobodu každého z nás.

Jediná cesta, se kterou bych se dokázal smířit, by byl zákon přikazující na vstupních dveřích zřetelně vyznačit, zda se jedná o restauraci kuřáckou či nekuřáckou. A pokud se chtějí zákonodárci po vzoru EU vyřádit, mohou přesně stanovit velikost cedule i velikost a druh písma na ní.

Závěrem bych chtěl připomenout, že jsem nekuřák a nejsem majitelem žádné restaurace ani ničeho podobného.