Feminismus a jeho následky

Feminismus a rasismus jsou si velmi podobné, často až totožné názory. Rasismus rozděluje lidstvo na skupiny podle barvy pleti, etnického původu či náboženské orientace, feminismus podle pohlaví. Rasismus na bílé, černé, asiaty, židy, cikány, feminismus na muže a ženy (ženy a muže, aby mě někdo nenapadl). O rasismu už toho bylo napsáno hodně, já se s dovolením zaměřím na feminismus.

Začátek feminismu (rasismu) lze tušit už právě tím rozdělováním na skupiny a vnímáním těchto skupin. Dobře to ilustruje následující anekdota: potkali se dva dirigenti větších orchestrů. Jeden říkal – já nejsem rasista, já mám v orchestru pět židů, kolik máš ty? A druhý se zamyslel a odpověděl – víš že ani nevím? Hádejte, který z nich byl rasista! Stejný vtip lze alternovat záměnou slova "žid" za slovo "žena" a máme tu feminismus.

Takže když se např. někdo stará o to, kolik procent žen je v politice, okamžitě by nás to mělo upozornit, že se jedná o začátek feminismu. Místo toho bychom se měli ptát kolik procent je tam lidí (občanů) inteligentních, rozumných, myslících nejen na sebe, ale na společnost a kolik je mocichtivých sobců, myslících jen na svůj finanční a prestižní prospěch.

Zavádějící už je i porovnávání, kolik procent žen je v parlamentu či vládě jednotlivých států. Z toho přece vůbec nevyplývá, že některý stát má lepší reprezentaci než jiný, ukazuje to pouze, že někde je více žen - političek,  a jinde méně. To se přece nedá nařídit. Procentní složení politické reprezentace je dáno pouze individuálním a soukromým, sebekritickým posouzením svých politických schopností a z toho plynoucí chuti či nechuti vstoupit do některé politické strany, tam pracovat a kandidovat ve volbách. A jestliže ženy mají méně chuti se politicky realizovat, není možné je k tomu uměle přinutit, například často navrhovanými a feministy prosazovanými kvotacemi. To by bylo zavádějící a silně škodlivé. Představme si například, že by zákonem bylo nařízena 50 (30?) procentní účast žen. Nepochybně by to vedlo k zoufalému shánění a přesvědčování žen, aby do politiky vstoupily bez ohledu na jejich schopnosti, jenom proto aby se splnila litera zákona, bez ohledu na jejich kvalifikaci a chuť v politice pracovat. Zlepšila by se tím situace? Přece nebudeme násilně angažovat ženy jenom proto, aby se o nás (naší straně) říkalo, že jsme moderní a lepší než ostatní. Odstrašujícím příkladem je přítomnost v politice naší milé Džamily Stehlíkové, Katušky jau-jau, zasloužilé jihočeské matky Kuchtové a dalších. Nejsem nepřítelem žen, důkazem toho je moje uznání, patřící paní Němcové, Parkanové, Dundáčkové a mnoha dalším. Nerozděluji politiky na muže a ženy, pouze na schopné a neschopné; je mě úplně jedno, kolik je mezi nimi žen a mužů.

Stejně tak mě nezajímá, kolik je ve společnosti řidiček, bagristek, jeřábnic; jediným kriteriem přece je, zda pracují dobře nebo špatně, bez ohledu na to, zda je to žena nebo muž. A už úplně zcestné je vynucené přechylování jednotlivých pojmenování do ženského rodu. Přece např. pod pojmem "hosté" si automaticky představím muže i ženy a nemusím násilně říkat "hosté a hostky", stejně tak nemusím důsledně říkat občané a občanky, prodavači a prodavačky. Je to zdlouhavé, nešikovné, prostě nezvyklé - jenom proto, abychom formálně vyhověli militantním feministkám.