Politický thriller pejska a kočičky

Kdyby to nebylo o nás, o naší přítomnosti a zejména budoucnosti, psalo by se to snadněji. Mohlo by to začínat jako pohádka o pejskovi a kočičce, dvou roztomilých zvířátkách, které dostanou chuť na dort. Každý přidá něco svého, aby ta dobrota opravdu stála za to. Jak to dopadlo víme, k jídlu dort rozhodně nebyl.

Že dění u nás od minulých voleb pohádku nepřipomínalo, to je pravda. Ale nevím, kdo tušil, že se zvrtne v politický thriller. Stalo se to ve chvíli, kdy Jiří Paroubek svrhl vládu. Náhradní řešení neměl, na hospodářskou krizi, na státní rozpočet i na vzrůstající ničivé zadlužení kašlal.

Nyní najednou prozřel a staví se do role odpovědného zachránce, kterému prosperita naší země leží na srdci. To prostě není pravda. Kdyby nepadla vláda, nebyly by mimořádné volby, byl by čas na přípravu rozpočtu. Čas nyní chybí a rozpočet je ve vážném ohrožení. Je téměř jisté rozpočtové provizorium. To znamená veliké problémy. Utrpí obecní rozpočty. Banky, kam si na zadlužení půjdeme půjčit, nám zvednou hodně úroky, na evropské peníze můžeme zapomenout. Rozpočtové provizorium v době recese je ránou do vazu. To musel předseda ČSSD vědět.

Novou kapitolu dramatu otevírá Ústavní soud. Jistěže musíme jeho rozhodnutí respektovat. Ale ani renomovaní znalci ústavního práva se neshodují v tom, zda Ústavní soud měl stížnost poslance Melčáka projednávat, zda měl pozastavit volby, jak by měl ve věci dále rozhodnout. Pro lidi bez právnického vzdělání je to obtížně rozlousknutelný oříšek. Nepíše se mi to vůbec lehce. A to i přesto, že jsem pro zákon, který Ústavní soud kritizuje, nehlasovala. Ale ruce si nad ničím umýt nemohu. Jde mi o to, aby bylo nalezeno solidní a rychlé řešení, aby se z thrilleru nestala katastrofa.

Není ale možné nechat bez povšimnutí vinu Jiřího Paroubka ani jeho dnešní zastírací manévry. Byl to on, kdo do dortu pejska a kočičky nevhodil myšku, ale krysu v rozkladu. Puch z ní nám zvedá žaludek a nezdá se, že bychom se jej hned tak zbavili.