Nezazvonil zvonec, frašky není konec

Pohovory téměř skončily, Jan Fischer skládá vládní tým. U většiny křesel nemá na vybranou, na jednu funkci jedna nominace. Snad pouze u kultury a školství může uplatnit svůj názor. Nevím, proč právě u těchto rezortů je kandidátů více a nemíním to nijak dešifrovat. Důležitější pro mě je, že sám Jan Fischer seznamy kandidátů o žádné jméno neobohatil. Rovněž nepředstavuje svůj individuální program. Až na jednu, si neklade žádné podmínky, úřad premiéra přijímá jak to leží a běží. Onou jedinou podmínkou , možná spíše zdvořilou prosbou je, že se chce vrátit zpět do funkce předsedy Českého statistického úřadu.

Není sám. Stejně uvažuje i Martin Pecina, kandidát na ministra vnitra. S tím rozdílem, že v jeho případě je model dočasného opuštění funkce se zajištěným návratem nepoužitelný. Je zcela proti zdravému rozumu, aby Martin Pecina zastával funkce obě. Nápad, že v pracovní dny bude ministrem a o víkendu si půjde zapředsedovat, je mimo jakýkoli věcný komentář.

Z dosavadního jednání tedy vyplývá, že Jan Fischer se rozhodl být pouze přechodným administrátorem vládní agendy. Téma i personální obsazení dodá politická scéna, on to nějak zúřaduje. Takže to bude politická vláda, ale říká se jí jinak. Budiž. Pan premiér však musí vědět, že bude mít v rukou kompetence i odpovědnost za rozhodnutí, která učiní. Možná si říká, že jde o krátkou dobu během níž se nic závažného nestane. Třeba ne, třeba ano. Jestliže se ale spoléhá na nějaké dohody s Jiřím Paroubkem, nemělo by mu uniknout, že ten se již od jeho vlády distancoval. Má totiž důležitější práci. Volební kampaň. Problémy, které navařil České republice ho nezajímají, ruce už si umyl. Ale ještě předtím pana Pecinu nominoval.