Čekání na medvěda

Projednávání státního rozpočtu, porcování medvěda. Tradiční hit podzimní Sněmovny. Rozhodování o tom, jak rozdělit bilion korun bývá ostře sledováno. Na dotace čeká spousta starostů, ředitelů nemocnic, škol, sociálních zařízení, mohla bych ještě dlouho pokračovat. Ovšem otázkou je, zda vůbec nějaký rozpočet budeme do konce roku mít. Diskuse nad tím, kolik kdo získal musí počkat, stejně jako odhady, jaký bude schodek, o kolik se zvýší naše celkové zadlužení.

Ne, že by to nebylo velmi důležité. Ale ve víru těchto diskusí uniká podstatná okolnost. Kdo a kdy rozpočet do Sněmovny předloží, kdy bude šance jej schválit. Obvykle jde o nudné parlamentní procedury. Letos, kvůli předčasným volbám, budou hrát zásadní roli. Zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny stanoví, že vláda předloží návrh zákona o státním rozpočtu nejpozději tři měsíce před začátkem rozpočtového roku. Tedy nejpozději do konce září.
   

Vláda Mirka Topolánka padla, nová vláda nastoupí v květnu. Ta nemůže udělat pouze nějaké podklady pro vládu příští, která vzejde z parlamentních voleb. Musí předložit státní rozpočet se vším všudy. Tak zní zákon. Sněmovna jej však nestihne projednat. I zde vstupuje do hry zákon a lhůty, které stanovuje.
   

A hlavně: budou volby. Zákony, které ve volebním období nejsou projednány, končí. Nelze je převést z jednoho volebního období do druhého. Z toho plyne, že návrh zákona o státním rozpočtu, který Fischerova vláda sestaví, bude okamžitě neplatný.
   

Po volbách vznikne nová vláda. Může to trvat týden, měsíc, půl roku. Nikdo neví, výsledek voleb neznáme, lhůty naše Ústava nestanoví. Budou-li okolnosti příznivé, vznikne vláda brzy. V tom případě upraví nebo neupraví návrh Fischerovy vlády a předloží jej znovu Sněmovně. Vznikne tak zcela hypotetická šance na jeho schválení do konce roku. 
   

Budou-li okolnosti nepříznivé, sestavování vlády bude komplikované a bude trvat dlouho. V tom případě nebude zákon o státním rozpočtu zcela jistě schválen do konce kalendářního roku.
   

Od prvního ledna se „pojede“ v režimu rozpočtového provizoria. To je stav, který vychází z rozpočtu minulého roku, třebaže se s realitou zcela rozchází. Jinak řečeno, vydáváme peníze bez možnosti jakkoli reagovat na zcela jinou hospodářskou situaci.
   

Rozpočtové provizorium za těchto okolností můžeme přežít, bude-li trvat krátce. Tím myslím týdny, nanejvýš měsíc, měsíc a půl.  I tak nás nesmírně poškodí. Každá země v době recese vítá s otevřenou náručí příchod nových investorů. Ti si velmi dobře rozmyslí, kam půjdou. Rozhodně se nepohrnou do země, která nemá schválený základní plán svého hospodaření, státní rozpočet. Banky, od nichž si budeme muset půjčit, ucítí kořist a řeknou si o mnohem vyšší úroky, vždyť budou více riskovat! Již dnes platíme pouze na úrocích 50 miliard korun ročně! V hodnocení ratingových agentur se propadneme hodně hluboko. Někdo tomu ze zahraničí i rád pomůže, neboť tím zvýší své vlastní šance. Už dnes jsme házeni renomovanými ekonomickými médii do jednoho pytle se zeměmi, které jsou téměř před státním bankrotem. To nám obrovsky škodí. Další ranou bude neschválení státního rozpočtu.
   

To je přímý účet za neodpovědnost Jiřího Paroubka, který tyto otázky nepromýšlel, když svrhl vládu a neměl žádný plán B. Další souvislosti teprve odhalíme, tím jsem si jista. Jedna je již zřejmá. Tím, že se termín parlamentních voleb přesouvá z jara na podzim, čeká nás martyrium se státním rozpočtem každé čtyři roky.

Miroslava Němcová

1. místopředsedkyně PS PČR

24. 4. 2009