S děckama do JARu - cestopis na dobu, kdy je lepší sedět doma: Nápad

Nápad na rodinný výlet s děckama do Jihoafrické republiky se může zdát ujetý jak vlak. Když vám ale prozradím, že v městečku Ramsgate asi 100 km na jih od Durbanu žije můj strýc – ne, nejmenuje se Radovan –

a ještě ke všemu už jsme tam byli terén párkrát prozkoumat, nebude ta cesta vypadat jako až takový punk.

Ani nevím, jak k tomu došlo. Po delším období plácání se v šedivém stereotypu a řešení všedních a ubíjejících problémů hromadících se jak odpadky na Kubě, najednou jako by vysvitlo slunce a nastala právě ta příznivá konstelace, kdy se AŽ mění v TEĎ. Zahájila jsem košatou diskuzi s manželem: „Jedem do Afriky?“ „Jedem!“ Myslím, že oběma nám blesklo hlavou, že bychom mohli jet sami, ale tolik štěstí najednou bychom nemuseli unést. „A berem i děcka,“ povzdechnem si.

Teď už jen vybrat nejlepší termín. Nabízelo by se jet o velkých prázdninách, ale to by naše destinace nesměla být na opačné polokouli. Zimy mám po krk i u nás, přece za ní nepoletíme přes celý kontinent. Taky by se daly využít Vánoce, ale v tomhle čase jsou zas letenky nejdražší a jak svým synáčkům často opakujeme, nejsme rodina Rotschildovic. Naštěstí letos našemu plánu přejí jarní prázdniny, které navazujou hned na pololetní vysvědčení. Poslední týden v pololetí jsou známky uzavřené a ten týden po jarňákách děcka ze školy uvolníme. Zameškanou matiku a češtinu se doučí, angličtinu, občanku, zeměpis, biologii a krizový management zažijou v reálu.

Naše rozhodnutí probralo Edouška i Bohouška z pubertální letargie a zřejmě jsou nadšeni, protože nezazněl ani náznak protestu. Osmiletý Jeronýmek se těší, usuzuji zas podle jeho půlhodinového oslavného tance. Jediným mráčkem na blankytném nebi jeho radosti je obava, jestli a jak se domluví s domorodci. Když hoši zjistí, že nás na cestě doprovodí ještě teta Tereza s partnerem Tomášem a s dětmi Jonášem, Samem a Elinkou, jejich nadšení nezná mezí. To poznám podle toho, že Edouš s Bohouškem po několika měsících nasměrujou koutky úst mírně vzhůru a Jeroným se samou radostí praští do lokte.

Díky účasti našich kamarádů nabobtnává původní myšlenka zhruba dvoutýdenní návštěvy v Ramsgate do epičtějších rozměrů a docela punk z toho začíná být. Nechceme totiž je, a vlastně ani naše drahé nadšené potomky, připravit o návštěvu Kolébky lidstva, projížďku po národním parku Pilansberg, kde snad potkáme v téměř volné přírodě stádo slonů a možná nám ani jeden z nich nerozsedne auto, uvidíme hrochy zívající v jezeře a antilopy prohánějící se savanou nebo o návštěvu Chameleon village, kde si naši chlapci vyzkoušejí smlouvat jako na arabském tržišti, vše okolo Jo’burgu. A odtud pak zamíříme 800 km na jihovýchod, do Ramsgate za další porcí zážitků...

(pokračování zítra)