Co teď jako máme dělat? Dyť je všecko zavřené!

V sobotu ráno manžel vstal hodně brzo, bo v pátek nebyl v hospodě, jak jsou teď zavřené. Byl naštvaný, že v pátek nebyl v hospodě a že v sobotu nemůže na fotbal. Taky byl naštvaný, že nám ještě pořád nejde playstation. Poprosila

jsem ho, jestli by mi nepomohl s obědem a on mi pomohl. Asi že se nudil. Jak jsme spolu vařili oběd, přemýšlela jsem, co budeme odpoledne dělat. Byla jsem naštvaná, že nemůžeme jít do nákupáku. Chtěla jsem jít nakupovat vánoční dárky, naštěstí už teda většinu mám, ale chybí mi ještě dárečky pro tetu a švagrovou, a taky jsem se chtěla jít podívat, co tam je nového, protože už jsem tam strašně dlouho nebyla, asi dva týdny. Taky jsme tam mohli jít s děckama na oběd do káefcéčka a pěkně bysme si sobotu užili. Takhle jsem nevěděla, co jako máme dělat, když je všude zavřeno.

Po obědě děcka furt otravovaly, ať jdem někam ven a nešlo to s něma vydržet, tak jsme nakonec jeli na výlet někam do lesa. Cestou jsme s manželem nadávali, že to je hrozné, jak teď není co dělat.

Jeli jsme asi hodinku a dojeli někam na kopec. Šli jsme se tam projít a došli na nějakou stezku do oblak nebo co. Děcka tam strašně chtěly jít, tak jsme šli. Bylo tam i několik jiných lidí, tak jsem na děcka cestou nahoru křičela, ať nesahají na zábradlí a nelezou na prolízky, ať nechytnou tu koronu, ale neposlouchaly mě.

Nahoře bylo vidět strašně daleko, prý až na Slovensko a do Polska, ale nebylo to moc poznat. Sice je podzim, ale hrozně pálilo slunko a spálila jsem si nos.

Na zpáteční cestě nás děcka ukecaly, ať jdem na lanovku. Jako přišla mi dost blbost, jet lanovkou dolů a hned zase zpátky nahoru, ale nakonec jsem to vzdala a jela jsem taky. Z lanovky byly vidět jenom hory a samé barevné stromy. No prostě nuda.

Když jsme šli k autu, našly děcka nějakou neroztátou kupu sněhu a začaly se koulovat. Volala jsem na děcka, ať toho nechají, aby nebyly mokré a taky aby třeba něco nechytly. Mohla se tam vyčurat třeba liška nebo taky medvěd nebo co já vím. Ale zase mě neposlouchaly a trefily mě koulí.

Jak jsme jeli autem domů, stavili jsme se cestou aspoň na benzince na kafe a džus. Bavili jsme se s paní na pumpě a shodli jsme se, že je to hrozné, když je teď všechno zavřené, že se nedá nikam jít a nic dělat.

Domů jsme přijeli večer, zvládli jsme se už jenom najíst a děcka šly hned spát, bo byly unavené. Já jsem žehlila a manžel mi pomáhal skládat prádlo, bo nemohl do hospody, jak jsou teď zavřené.

Já už se tak těším, až zase všechno otevřou, protože to je fakt strašné, když se nedá nikam zajít a není co dělat.