Česká společnost se v zásadě dělí na dva tábory lidí. První, kteří české politické repezentaci víceméně důvěřují a druzí, kteří jsou z české politické scény naprosto znechucení (dále jen První a Druzí).
Známí politici, spokojení s místními poměry, reagují na výkřiky Druhých tak, že vůbec nechápou, co Druhým může vadit a o co jim jde. Je to skutečně tak nebo je to jen umělá póza Prvních, tvořící jakýsi obranný val před kritikou Druhých? Jedná se například o situaci, kdy První vůbec nerozumí slovu tunelář. Za lumpa mohu přece považovat jen pravomocně odsouzeného podvodníka. Ostatní jsou v podstatě úspěšní a pracovití lidé. Věční kritici a kverulanti jsou pak ti závistiví a neúspěšní. Ti si pak ve své nejbujnější fantazii vymýšlejí konspirace o tunelářích a předražených státních zakázkách. Dalším symbolem rozporu mezi Prvními a Druhými je výsměch takzvanému "pravdoláskařství". Jen slabí a přecitlivělí vnímají jakýsi význam slavného Havlova výroku. Schopní a inteligentní přece vědí, že to je jen prázdná fráze bez jakéhokoli významu. Emotivní výrazy Druhých jsou důsledkem jejich bezmocného vzteku. Druzí cítí bezmoc, protože nemají důkazy o netransparentnosti státních zakázek a První je svým obranným valem, popsaným výše, mohou donekonečna uzemňovat. Je potřeba si uvědomit, že důkazy ani mít nemohou (presumpce neviny) a proto o ně ani nejde. Jde tady o POCIT! Pocit je právě tím prvním a zpravidla nejpravdivějším odrazem skutečnosti. Tradiční politické strany poměrně snadno získávají voliče i z řad Druhých tím, že skupiny lidí poštvávají proti sobě. Díky odporu k pravici volím levicovou stranu (nebo naopak) i přesto, že se až po uši topí v podezřelých státních zakázkách, stejně jako strana konkurenční. A nebo například použijí rétoriku ve stylu - zařaď se mezi nás chytré a úspěšné, proti směšným "pravdoláskařům" a závistivcům, kteří vidí tuneláře na každém rohu. Další skupina lidí zatížena již zmíněným bezmocným vztekem nechodí k volbám vůbec. Často lidé nevolí toho, kdo má malou či nepatrnou šanci uspět. Pokud ale ten, který je pro mě nejdůvěryhodnější, nedostane téměř žádnou podporu, nemohu očekávat, že se takový kandidát objeví i někdy příště. Výsledkem toho všeho je, že nám vládnou politici, které většina z nás nechce. Přestaňme být naštvaní a začněme přemýšlet. Začněme přemýšlet a vytvářejme poptávku po lepších politicích. Nějaké řešení přeci existovat musí. Nemůže to přece být tak, že řešení není a nemá smysl se o nic snažit. Důkaz nemám, ale je to pocit. Silný pocit! Čím více nás bude mít takový pocit, tím větší bude šance současné poměry změnit.
http://www.youtube.com/watch?v=hwVcCC5WkK8
