Výroba elektřiny versus emise CO2, schizofrenie a broušení sekyry

Aneb proč mají sluneční elektrárny vyšší emise CO2 než elektrárny jaderné a rovněž o projevech schizofrenie v českých médiích.

V souvislosti s problematikou ochrany klimatu byla v posledních letech ve světě realizována celá řada studií pokoušejících se komplexně vyhodnotit přímé i nepřímé emise CO2 vznikající při výrobě elektrické energie, tj. postihnout celý technologický řetězec, který začíná těžbou energetických surovin, pokračuje výrobou paliva, výstavbou a provozem vlastní elektrárny a končí likvidací vznikajících odpadů a konečnou demontáží elektrárny do stavu „na zelenou louku“. Studie jsou studie a z hlediska obyčejného člověka se většinou „nedají číst“. Hledal jsem něco jednoduššího, přičemž na svých oblíbených německých stránkách www.kernenergie.de jsem nalezl článek s ilustrativním souhrnným grafem emisí CO2 jednotlivých energetických zdrojů:4

Legenda:
Braunkohle – hnědé uhlí;
Steinkohle – černé uhlí;
Erdöl – ropa;
Erdgas – zemní plyn;
Photovoltaik – fotovoltaika (sluneční elektrárny);
Wind – vítr;
Wasser – voda;
Kernenergie – jaderná energie 

Svislá osa grafu udává ekvivalent emisí CO2 v gramech v přepočtu na vyrobenou kWh. Na vodorovné ose jsou prezentovány jednotlivé zdroje, v pořadí od nejvyšších emisí k nejnižším.   Autoři článku shrnuli v grafu data z osmi informačních zdrojů, zpracovávaných m.j. v Paul Scherrer Institut (Švýcarsko) a Öko-Institut (NSR), což jsou významná západoevropská pracoviště v oblasti ochrany životního prostředí.   Pokud si prohlédneme graf trochu podrobněji, tak pořadí největších emitorů CO2 asi není překvapující. Je jasné, že v čele žebříčku musí být energetické technologie, u kterých při výrobě energie vznikají přímé emise CO2, tj. dochází k přímému spalování paliva. Takže pořadí největších „zabijáků klimatu“ 1. hnědé uhlí, 2. černé uhlí, 3. ropa, 4. zemní plyn bylo možné očekávat.   Zastánci obnovitelných zdrojů mají obvykle potíže s pořadím tzv. nízkoemisních technologií, především s fotovoltaickými slunečními elektrárnami a jadernými elektrárnami.   Čím je způsobeno, že sluneční energie, pro některé ta „nejčistší z čistých“, není suverénně na prvním místě? Důvod je jednoduchý. Fotovoltaické články jsou poměrně náročné na výrobu, a to jak z hlediska technologického, tak i energetického, a za svoji životnost vyprodukují relativně málo energie. Takže při přepočtu na množství vyrobené elektřiny se nacházejí až za jadernými, vodními a větrnými elektrárnami.

Fotovoltaická elektrárna Serpa (Portugalsko) o výkonu 11 MWe
Zdroj: SunPower Corporation 

Nižší emise CO2 vykazují větrné elektrárny, protože v dnešní době jsou na trhu jednotky o instalovaném výkonu až 5 MW, které jsou schopny vyprodukovat opravdu významné množství elektřiny.  

REpower 5M: Beatrice II 8 (průměr rotoru 126 m)
Zdroj: Repower 

O výhodách vodních elektráren snad ani nemusím hovořit. Ačkoliv jsou vodní elektrárny stavebně náročná díla, při jejichž výstavbě se spotřebují desetitisíce tun betonu a oceli (což znamená významné nepřímé emise CO2), jsou schopny vyrobit za svoji životnost ohromné množství elektřiny, takže výsledkem je dělené první místo.  

Přehrada Tři soutěsky na řece Jang-c'-ťiang, Čína (22 400 MW v roce 2012)
Zdroj: Wikipedia (DE) 

A jaderné elektrárny? Někteří čtenáři si budou nepochybně myslet, že pořadí je zmanipulováno autory článku, protože informační server „Kernenergie“ („jaderná energie“) spravují německé energetické společnosti, které samy provozují jaderné elektrárny. Osobně si nedělám ambice tento typ čtenářů přesvědčit. Za sebe pouze konstatuji, že se nejedná o žádnou manipulaci a že obdobné výsledky vykazují i další studie na toto téma.   Je skutečně pravdou, že jaderné elektrárny mají ve srovnání s větrnými a vodními elektrárnami řádově vyšší nepřímé emise CO2 neboť při jejich výstavbě se spotřebují miliony tun betonu, oceli, plastů atd., a navíc ohromné množství energie. Obdobně to platí i pro zpracování jaderného paliva. Tak proč jsou na prvním místě spolu s vodními elektrárnami?   Důvod je prostý. Jaderné elektrárny vyprodukují za svoji životnost opravdu gigantická množství energie. Například dva bloky elektrárny Temelín vyrobily v roce 2008 více než 12 TWh elektrické energie, což znamená 12 miliard kWh. Kdo z čtenářů má doma akumulační kamna o příkonu „X“ kW si může sám cvičně vydělit, jak dlouho by mohl roční výrobou Temelína topit. Takže i přes monstrózní spotřebu surovin a energie pro těžbu uranové rudy, výrobu jaderného paliva, výstavbu vlastní elektrárny, likvidaci jaderného odpadu a demontáž na zelenou louku jsou emise CO2 na vyrobenou kWh srovnatelné s vodními elektrárnami, tj. nižší než všechny ostatní významné energetické zdroje.  

Jaderná elektrárna Isar (NSR)
Zdroj: Wikipedia (DE)  

Závěr si každý čtenář může zformulovat sám. Podotknu snad jen to, že pokud někdo na jedné straně zdůrazňuje extrémní nebezpečnost CO2 a jeho významný vliv na globální klimatické změny a na druhé straně bojuje proti jaderným elektrárnám, a ještě k tomu navíc prosazuje elektrárny plynové, tak vlastně aktivně zvyšuje nebezpečí, kterého se sám tolik obává.  

A já se pro změnu obávám, že takto zřejmé a dlouhodobé projevy rozštěpení osobnosti mohou u těchto osob negativně ovlivňovat udržení jejich duševní integrity.  

Ostatně, už jsem některé akutní projevy viděl v médiích, a to na vlastní oči. Viděl jsem například masivní výpadek paměti při diskuzi ohledně biomasy a broušení sekyry na politické a programové odpůrce.  

(Psáno pro blog.iDNES).  

Petr Nejedlý