V pondělí 9.6.2008 zakončila v podunajském Melku svou činnost česko-rakouská parlamentní komise k otázkám bezpečnosti jaderné elektrárny Temelín.
Komise byla ustanovena na základě tzv. dohody z Melku, kterou na konci roku 2000 uzavřeli tehdejší předsedové vlád České republiky a Rakouska Miloš Zeman (tehdy ještě ČSSD) a Wolfgang Schlüssel (ÖVP).
Informace o čtvrtém a závěrečném zasedání uvedené komise byly publikovány v českých a rakouských internetových médiích - viz např. tisková zpráva publikovaná v rakouském internetovém deníku Oekonews.at.
Celý průběh práce komise byl poměrně realistickým zrcadlem napjatých česko-rakouských vztahů v oblasti jaderné energetiky:
Po prvním zasedání 11. července 2007 v Praze opustil komisi český poslanec za ČSSD Milan Urban, kterému se zdálo směřování rakouské části komise příliš ostře protijaderné.
Po druhém zasedání 17. a 18. září 2007 ve Vídni opustili komisi dva zástupci rakouských populistů a nacionalistů ze strany Svobodných (FPÖ), kterým se jako správným nacionalistům zdálo, že komise příliš prosazuje české zájmy na úkor zájmů rakouských.
Konečně po třetím zasedání 17. prosince 2007 v Českých Budějovicích komisi opustili zástupci rakouské strany Zelených, kteří se zděšením seznali, že rakouskou stranou nominovaní techničtí experti a oponenti neposuzují problematiku v těch správných politických souvislostech, ale zabývají se převážně technickou stránkou věci. Poslední kapkou pro rakouské zelené bylo, když zmiňovaní rakouští experti v podstatné části diskutovaných otázek vyjádřili připravenost uznat argumentaci české strany za dostatečně faktickou a technicky podloženou a dokonce považovali určité problémy za vyřešené, což bylo skutečně nehorázné poskvrnění čistých myšlenek environmentalismu.
Takže si výsledky práce komise trochu shrňme:
Na základě souhlasného stanoviska českých a rakouských expertů komise považuje za vyřešené následující otázky:
(4) „Integrita komponent primárního okruhu - nedestruktivní kontroly“
(5) „Kvalifikace bezpečnostně významných komponent“
(7a) „Otázky související s těžkými haváriemi – radiologické důsledky“
(7b) „Otázky související s těžkými haváriemi – směrnice pro řízení (zvládání) těžkých havárií“
Otázka (6) „Seismicita v lokalitě“ byla vyřešena pouze částečně, přičemž byl definován společný výzkumný program za účasti českých a rakouských expertů. Na základě výsledků expertiz bude dohodnut další postup.
Otázka (3) „Integrita tlakové nádoby a tlakově-teplotní šok“ byla rovněž uzavřena s tím, že bude probíhat další výměna informací na základě příslušné dohody mezi českou a rakouskou vládou (info o zmiňované dohodě např. zde).
Nejproblematičtějšími byly otázky (1) „Vysokoenergetická potrubí na podlaží +28,8 m“ a (2) „Kvalifikace ventilů“, u kterých bylo konstatováno určité sblížení stanovisek, avšak problematika zdaleka není uzavřena a bude dále intenzivně diskutována v rámci výše zmiňované mezivládní dohody.
Čtenáři sledující rakouskou přeshraniční mediálně dělostřeleckou palbu na cíl Temelín dobře vědí, že otázka vysokoenergetických potrubí na podlaží +28,8 m je jeden z evergreenů protitemelínského hnutí. Alespoň tedy té části, která si chce svojí argumentací zajistit určitý punc technické fundovanosti. Svůj komentář k ukončení práce komise s ohledem na tuto skutečnost si samozřejmě neodpustil ani rakouský pověřenec pro příhraniční jaderná zařízení Radko Pavlovec.
Nechci čtenáře unavovat technickými detaily nad nezbytně nutnou míru. Problém je v tom, že rakouská strana trvá na oddělení vysokoenergetických potrubí (pára a voda pod vysokým tlakem) betonovou zdí, aby při případném porušení těchto potrubí nedošlo k jejich „pákovému“ pohybu a možné destrukci ostatních souběžně vedených potrubí a sousedících technologických systémů Toto řešení odpovídá německé legislativě a technické praxi.
V Temelíně bylo použito technické řešení s instalací ocelových omezovačů švihu (řekněme „americké“), které plní stejnou bezpečnostní funkci jako betonové zdi. Navíc česká strana zpracovala důkladnou analýzu zabývající se ochranou před „švihnutím“ destruovaného potrubí a došla k závěru, že v případě Temelína by vybudování betonových zdí nezvýšilo jadernou bezpečnost. Navíc jsou na inkriminovaných potrubích pravidelně prováděny rozsáhlé a velmi důkladné defektoskopické kontroly, které zachytí už první mikroskopické příznaky možného porušení struktury materiálu, tedy dlouho před možným porušením potrubí. Ostatně ani v Německu popř. v dalších zemích nejsou postaveny ochranné zdi podél celých potrubních tras, nýbrž na trasách se nacházejí i určité úseky bez této stavební ochrany. Je to vše otázka podrobných technických analýz, v jakém místě pro konkrétní reaktorový blok postavit či nepostavit zeď a kde vést či nevést konkrétní technologická potrubí.
Takže je české řešení špatné? Nikoliv je pouze jiné, ale plní stejný bezpečnostní účel.
Proč tedy pan Pavlovec tak vehementně trvá zrovna na německém technickém řešení? Protože velmi dobře ví, že toto konkrétní technické řešení nelze v Temelíně prakticky realizovat. Elektrárna je už jaksi celá postavená a nemůžeme si teď říct, že jí kus totálně předěláme. Předpokládám, že tuto motivaci české strany snad chápe každý občan, který třeba někdy stavěl rodinný dům. Mimochodem na základě výše zmiňované smlouvy bude mít u případné nové elektrárny v ČR rakouská strana možnost vyjádřit se i k těmto otázkám a vznést svoje technické připomínky.
Takže lapidárně řečeno: požadavek na realizaci německého technického řešení problematiky souběhu vysokoenergetických potrubí na podlaží +28,8 m je fakticky požadavkem na odstavení Temelína, což je středobodem osobního vesmíru pana Pavlovce a jeho dalších souputníků v ČR a Rakousku.
Nicméně, jak bylo konstatováno výše, diskuze na téma souběhu vysokoenergetických potrubí bude nadále probíhat na základě dvojstranné smlouvy vlád ČR a Rakouska. Doufejme tedy, že stanoviska expertů budou (snad) konvergovat k společně akceptovatelnému a technicky realizovatelnému řešení.
A ještě úplně nakonec. Jaderné palivo v reaktoru i protijaderné mediální palivo vyhořívá pomalu ale jistě.
Psáno pro blog.iDNES.
Petr Nejedlý
