Energetická soběstačnost v zeleném oparu

Jednou z priorit strany Zelených v nastávajících jednáních o „druhém dějství“ Fišerovy vlády má být „energetická soběstačnost“.

Nepochybně chvályhodná aktivita. Angažovanost (doposud) parlamentní politické strany na poli energetické soběstačnosti a potažmo bezpečnosti státu je nanejvýš potřebná. Avšak při spojení této problematiky se stranou Zelených mi poněkud zatrnulo. 

Proč? V paměti jsem si přehrál útržky vzpomínek na aktivity této strany v létech minulých v oblasti energetiky. Zkusme si teď představit, jaké důsledky na námi diskutovanou energetickou soběstačnost by asi měla některá řešení, která chtěla strana Zelených svého času prosadit.

Začít můžeme třeba devadesátými léty minulého století a urputným bojem proti těžbě hnědého uhlí a výstavbě jaderné elektrárny Temelín. S uhlím se Zeleným zadařilo, byly zavedeny územně ekologické limity těžby. Nezadařilo se s Temelínem, byly postaveny dva výrobní bloky, přičemž v průběhu let 1990 až 2000 byl náhradou za nový jaderný zdroj odstaven ekvivalentní výkon v zastaralých uhelných elektrárnách (celkem 1965 MWe).

Drobná poznámka. Dodnes se v určitých kruzích traduje záměrně šířená dezinformace, že energetická lobby obelhala obyvatelstvo a uhelné elektrárny neodstavila. Pokud čtenáře zajímá realita a nikoliv propaganda, stačí se podívat na Internet (viz mýtus č. 4). 

Pro další úvahy pouze několik čísel za rok 2008. Temelín vyrobil celkem 12,3 TWh elektřiny, celková spotřeba ČR činila cca 65 TWh, celkový export elektřiny z ČR činil cca 16 TWh.   Takže, stalo by se v současné době něco závažného, kdyby Temelín vůbec nebyl? Z hlediska energetiky nikoliv. Pouze by nebylo možné prodávat takové množství elektřiny na zahraničních trzích, ČEZ by tolik nevydělával, platil by státu nižší daně a v rozpočtu by byla ještě větší díra, než aktuálně je. A ministr Janota by musel ještě více utáhnout šrouby.   Energetika je však během na dlouhou trať. Elektrárny produkující elektřinu v měřítku větším než energeticky bezvýznamném nerostou na stromech. Jaká je kvalifikovaná predikce exportu elektřiny pro roky 2010 až 2015?

Zdroj: Vybrané informace o dlouhodobém rozvoji ES ČR (výhled do roku 2040)

Vidíme, že po vrcholu v roce 2011 (10,43 TWh) by měl export postupně klesat až na 4,67 TWh v roce 2015. Faktem je, že v celém tomto období je možná výroba uhelných elektráren výrazně vyšší, avšak omezujícím faktorem bude nedostatek hnědého uhlí. Toto není moje subjektivní tvrzení, nýbrž závěr zpracovatelů výše odkazované studie.

Strana Zelených prosadila územně ekologické limity na těžbu uhlí z důvodu ochrany životního prostředí. Budiž, ovšem z výše uvedeného grafu vyplývá, že kdyby se jí rovněž podařilo prosadit nevybudování Temelína s roční produkcí 12 TWh, tak pravděpodobně už v roce 2010 by bylo nutné dovážet elektřinu ze zahraničí a v roce 2015 by už bilance ČR byla tragicky deficitní. Živě si dokážu představit „demonstrativní“ argumentaci, že zlotřilá a nenasytná energetická lobby neinvestovala svoje ohromné zisky do zajištění dostatečné výroby elektřiny pro české spotřebitele...

Samozřejmě by bylo možné elektřinu nakoupit na zahraničním trhu. Dalším řešením by bylo urychlené zafinancování a výstavba plynových elektráren a pokrytí deficitu výroby z dováženého plynu. Ovšem tato řešení jsou zcela v rozporu s energetickou soběstačností. Případným zastáncům masové výroby elektřiny v obnovitelných zdrojích mohu doporučit více počítat a méně věřit. Dostatečné množství podpůrných materiálů pro dlouhé podzimní večery lze nalézt v jiných článcích na mém blogu.

Tolik moje osobní hypotetická úvaha, co by se asi stalo kdyby. Výstavba Temelína nám umožnila získat čas na další rozhodnutí, a to přes odpor Zelených zběsile spěchajících do otevřené energetické krize. Ovšem dříve či později budeme muset problém bilance výroby elektřiny znovu řešit. Míním tím reálně řešit, což znamená, že nebudeme pouze hovořit, analyzovat, zkoumat, jednat, povolovat a schvalovat (což se především týká státních institucí), nýbrž něco skutečně stavět (což se týká jednotlivých investorů).

Jenom bych připomněl, že výstavba plynové s elektrárny se všemi „papírovými tanečky“ je odhadována na 4-5 let a jaderné elektrárny na 12-15 let.

Co říci na závěr?
Energetická soběstačnost ČR není prozatím zásadní problém a ještě zhruba jedno desetiletí nebude. Ovšem rozhodně to není zásluha strany Zelených. Je tomu právě naopak, naše dosavadní energetická stabilita byla dosažena přes zuřivý odpor této strany a jejích sympatizantů. Nejvíce tristní však je, že mnoho zastánců politiky Zelených je bytostně přesvědčeno o tom, že oni vlastně chtějí konat dobro a pomáhat, zatímco ostatní (včetně pověstné energetické lobby) jim v této bohulibé činnosti brání. Čísla však ukazují, že hledání rovnováhy mezi ochranou životního prostředí a energetikou je mnohem složitější proces, než je prezentováno v environmentálních příručkách. 

(Psáno pro blog.iDNES)

Petr Nejedlý