Nedá mi, než s úsměvem na rtech komentovat chudáka kantora, který musel prožít tu školní hrůzu padesátých a šedesátých let.
V roce padesát jedna jsem začal chodit do školky v jedné pohraniční obci, kde se sešli obyvatelé z téměř celé republiky. Dobové fotografie mi dodnes připomínají, jak v teplákách a napůl papírových sandálech, s baretkou na hlavě, jsme byli zvěčněni pro ukázku dalším generacím. Dodnes si pamatuji, jak mi ve školce chutnal rybí tuk, a taky si pamatuji, jak jsme se ještě s jedním vystrašeným kamarádem schovali na záchod před doktorem, který nás přišel očkovat už nevím proti čemu.
Při procházkách v jarních měsících, jsme ze smrků otrhávali mladé výhony, ze kterých se nám vařil čaj. A rodiče nosili povidla a jiné zavařeniny aby se daly uvařit ovocné knedlíky. Vím, že to zní jako pohádka z jiného světa, ale skutečně tomu tak bylo.
Ranná školní léta jsme absolvovali pod kuratelou dvou kantorů, kteří měli rozdělenou školu, na první a třetí třídu, kterou vedl pro nás přísný učitel a zároveň ředitel, a druhou, čtvrtou a pátou třídu, kterou vedla též přísná učitelka, ale už tenkrát na některé žáky, svým vlivem silně nedostačujícím.
Kdybych měl popsat všechny příhody které doprovázely naší školní docházku na prvním stupni, některým kantorům by z toho dnes vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. Tresty, jako stání na hanbě, vytahání za pejzy, nebo ukazovátkem anebo smyčcem přes ruce, připadá jako z říše snů. Opak je pravdou! Nikomu z nás to ani trochu neublížilo. Nebylo v tom ani ponížení, ani nějaký zvláštní trest, bylo to jenom takové malé ukáznění. Tenkrát se neposílaly slabší děti do zvláštních škol jako dnes. S nimi učitel musel pracovat, a vzdělávat je, než opustily školu s neukončeným vzděláním. A tak se mi stalo, že jsme se ve třetí třídě sešli s „osmáky“, o dvě hlavy vyššími, čtrnáctiletými klazany, kterým učení do hlavy moc nešlo.
Přes všechny tyto problémy, které provázely první stupeň vzdělání, patřili jsme mezi ty lepší, kteří nastupovali na druhý stupeň. Ne nadarmo byl náš kantor vybrán, jako učitel roku a dostal umístění v zahraničí, při velvyslanectvích.
Jak se říká. Čas oponou trhnul, a doba se změnila. Jsou jiní žáci, jsou jiné osnovy, jsou i jiní kantoři. Snad nejvíce se změnil vztah učitel- žák! Je to taková odvrácená tvář demokracie.
Přesto přeji žákům dobré, nebo spíše výborné kantory, a kantorům bezproblémové, nebo spíše výborné žáky.
