Věční stěžovatelé?

  Statisticky jsem asi přispěl k počtu stěžovatelů, aniž bych měl něco nekalého na mysli, jen jsem  tak mezi řádky popsal takový malý podvůdek. Děsí mne představa, že to mohla být ta pověstná kapka kdy přeteče pohár, a posunuli jsme se ze čtvrtého místa na třetí.

  Je zajímavé co všechno dovede statistika podchytit. I počet podaných stížností. My nejen že hodně pijeme a jsme tak na špici, ale ještě si stěžujeme, a jak vidno jsme v tom taky velice úspěšní.

  Ale tato statistika mi připadá nějaká neúplná. Registrujeme počet podaných stížností, ale nějak se mi vytrácí počet přijatých oprávněných stížností, a vůbec si nedovedu představit jak malé a nezajímavé číslo, musí statisticky být počet kladně vyřízených stížností?

  Moje babička kdysi říkala, že si mohu jít stěžovat na nádraží na lampárnu. To chudák tehdy ještě netušila, že budou někdy třeba taková zákaznická centra. Zlatá lampárna, tam se vám alespoň vysmáli a poslali vás do řiti. Jó, to zákaznická centra to je jiné kafe! Obraťte se na nás odkudkoliv a kdykoliv na číslo ...........  Voláte jako vůl jednou. Nic! Do ucha vám pustí muziku, a že si můžete počkat, nebo zavolat později. Voláte podruhé, popáté a opět ta stejná písnička, jenom s tím rozdílem, že oni jsou klidní, zatímco vy už máte nervy na pochodu, a haldu provolaných peněz, bez jakéhokoliv výsledku.  Ani do té řiti vás nepošlou. Oni s vámi nekomunikují vůbec! A tak bychom mohli pokračovat od jedné instituce ke druhé. Všude stejno! Téměř každá instituce z vás jako stěžovatele, dovede udělat úplného blbce!

Stěžujeme si úplně na všechno! Na úřady, že si dělají co chtějí, na policii že nekoná, nebo zase moc koná, na dráhy, že jezdí pomalu a se špinavými vozy, za co platíme televizi, když v ní stejně nic kloudného nedávají, a tak by se dalo pokračovat do nekonečna.

  Jsme opravdu notoričtí stěžovatelé? Jsem přesvědčen, že je to jen obraz doby ve které žijeme, a jsou to jenom zoufalé reakce zoufalých lidí, na ten srab který tady máme, a kterému se pokoušíme většinou bezúspěšně čelit.

Zákony, smlouvy, podvodná jednání obchodníků, firem a našlo by se tisíce dalších příkladů.

  Kdyby věci fungovaly alespoň z padesáti procent dokonale, věřím, že by ubylo padesát procent stížností.

  Nejdříve jsem si myslel, že to máme asi v genech, ale spíš bych se přiklonil k tomu všeobecnému  nepořádku, který zde panuje! Možná časem se to do těch genů opravdu zakóduje!

  Nějak se u nás rozmohlo, že věci které by měly být samozřejmostí a máte na ně ze zákona právo, se jaksi  v našich poměrech hned považují za stěžování si!

PS: Jeden obyčejný příklad! Donesou vám pivo pod míru, a vy se ozvete. Máte nárok na správnou míru, nebo jste jenom otrapa, který nemá na práci nic jiného než si stěžovat? A tak to u nás chodí skoro všude a ve všem!