Nejhorší je taková ta neopětovaná, kdy jeden by vás samou láskou sežral, a s vámi to ani nehne.
Zhruba před rokem vzniklo toto jednostranné pouto lásky k mé osobě. Nabídl mi dárek. Z celé té nabídky jsem si vybral jeden, a to knihu, která se mi líbila, a cenově odpovídala mým představám. Přítel ten byl velmi spokojen, a rozhodl se, že svoji neskonalou přízeň přetaví do podoby, dalo by se říci „ lásky „. Začala mi od něho chodit korespondence, kde mě něžně oslovoval „ Ty můj vážený zákazníku“! Bylo to od něho velice milé, zahrnoval mě vidinou milionů, a různých splnění svých snů a představ. Vždy za to ale něco chtěl, co jsem mu zase nechtěl dát já! Proto jsem zvolil taktiku mlčení. Ale „láska je láska“, a od něho stále chodily milé dopisy a emaily, jak si vlastně šlapu po štěstí, že svou lásku neopětuji. Napsal jsem mu, že o jeho přízeň už nestojím, tak ať už neposílá ani poštu, ani emaily, a zatrhl neposílat poštu.
Po třetím odmítnutí, a stále docházející korespondenci jsem usoudil, že je přítel asi pěkně natvrdlý. A tak když chce psát, tak ať si píše!
Jelikož obsah dopisů je plný mých iniciál, nemůžu tyto házet do kontejneru, ale buď skartovat, nebo spálit, rozhodl jsem se, že ji budu dávat do krabice a sbírat.
Žádná jiná instituce mi nezaslala tolik pošty, jako můj věrný přítel,
Reader’s Digest Výběr.
Některé skutečně krásné tisky, by stálo zato svázat do knihy. Byl by to opravdu nádherný dárek.
PS: Za jeden rok jsem obdržel 1,4 kg korespondence.
